Větru

Jen duj, větře, duj,
já naslouchám ti,
jsem jen tvůj,
když usazuješ se v korunách stromů,
ty přátelíš se s ptáky,
když unášíš je domů
svou rukou levou překonáváš dálky,
když zpěv váš se spustí
a podléháme harmonii,
i větvoví vám naslouchá,
i listy v rytmu se tetelí,
když stud můj mě opustí,
já na nástroje s vámi hraji,
ty tóny dosud se schovávaly,
mé prsty s rytmem se propojí,
mé prsty skáčou radostí,
když stud můj mě opustí,
a ty naše písně roznášíš
do všech koutů duší,
jež pozvolna se promění
ve vodu, jíž v zapomnění
ustupují ledy
v krásném tichém souznění.

---