Imatrikulace

Začíná to jako obyčejném dopis …bla bla bla

a teď to přijde:

Včera ta imatrikulace byla v pohodě. Přišel jsem tam v půl jedné. Tam nás rozsadili a nazkoušeli jsme si předávání indexů. Větší komedii jsi neviděla. Začalo to až ve dvě. Nastoupil akademický senát v čele s děkanem Ivo Budilem (takový šašek převlečený do středověkého kostýmu, vypadal jako kdyby se ráno zapomněl vyčůrat. Měl na sobě modrý plášť a takovou srandovní modrou čepičku, na krku mu visel opravdu hustej zlatej řetěz s medailonem. Připomínal mi nějakého černošského tapeta "takovej vysokoškolskej popík".)
a ještě čtyři šašci podobní jemu. Nejlepší z nich byl Mgr.Marek Jakoubek, kterého máme na Dějiny soc. a kulturní antropologie, i on měl plášť a tu srandovní čepičku a korát v černé barvě. Představ si dlohovlasýho pankáče ve středověkým oděvu. Dlouhý vlasy, bradka a na rukou stahováky.
Tak jsem jim slíbil, že budu plnit vzorně své vysokoškolské povinnosti a budu oporou svého národa, protože jsem prý jeho elita a tím se zavazuji, že budu ochraňovat spravedlivost a dokonce jsem dostal tzv. akademický azyl, to znamená, že se ne mě prý nevztahují některé zákony. Dobrý co?

Tak to byla imatrikulace  teď jsem jí popisoval, co jsem dělal, kde a s kým :

Dneska jsem byl v muzeu. Nic moc ale pořád lepší než sedět dvě a půl hodiny v učebně a poslouchat ty kady. Bylo to docela zajímavý až na tu starou průvodkyni, který nechutně táhlo z držky, myslel jsem, že se povleku. její debilní úsměv, zuby jako hvězdy na nebi (zářivě žluté a tak daleko od sebe) a dech páchnoucí jako by žrala hadry na nádobí. Dokonce měla i malou plešku! Asi z těch nervů. Celou dobu nám cpala do hlavy, jak je těžká a náročná práce v muzeu. Když jsem přišel na kolej, uvařil jsem si (ohřál konzervu) bombový ďábelský maso s fazolemi. Teď čekám, co to se mnou udělá. Zatím je mi dobře.

To byla přítomnost a teď co bude:

Zítra mám školu od půl osmý. Jazykovědu s docentem, ani nevím jeho jméno, ale vypadá jako by právě vyšel z popelnice. Je ponořen do té své vědy na tolik, že snad ani neví jak se jmenují jeho děti (jestli měl vůbec čas je udělat a s kým). Nosí staré přeprané košile nezvykle zmuchlané na to, jak jsou staré. Ty si zastrkává do špatně vyžehlených tesilek upnutých až ke krku. jeho účes zářivě zrzavých vlásků, ketré nejsou vidět přes holá místa na jeho malé a elipsovité (vypadá jako nedorostlá dýně) hlavičce. Potom máme seminář z fyzické antropologie se šášou Chrastim. jeho nechutně velká hlava oproti jeho zakrnělému tělu. Vypadá jako karikatura. Pak mě čeká Úvod do soc. a kulturní antropologie s nejvtipnějším učitelem jakého jsem kdy viděl. jeho vylepaná lepka při správném natočení dokonce hází i prasátka, proto někteří studenti nosí na jeho přednášky sluneční brýle, ale jinak vypadá skoro jako člověk.
To je všechno, co mě čeká.
V pátek mám ty samý až na jednoho. Afrikanisty Jan Kandrt a jeho skleněné oko duhové barvy, asi mu ho vykousl lev při jeho práci v Náprstkově muzeu. ….

Pak to pokračuje jako obyčejný dopis. Na konec jsem použil pár ohranejch frází o lásce (asi to prokoukla)

………..a zazvonil zvonec a pohádky je konec