Svištivě

Až vlaštovky časně ranních myšlenek
přistanou na elektrických drátech řas
A ani jedna nehlesne
Tak si v mém srdci sednou spolu
stařec a dítě
v rozhovoru
Krásném jako oči ženy kterou jsem potkal
Jako prosvětlené vody pobřeží
Azurovém s pádem do jiskřivě hnědé
a zase zpátky
Ze svíčky lhostejnosti vystříkne vosk
Kolem očí
Bude pálit než ztuhne
a pak mne bíle oslepí
Budu sám hledat poetiku bílého pokoje
v rozhovoru mezi
starcem a dítětem

Až vlaštovky časně ranních myšlenek
přistanou na elektrických drátech řas
Tak ani nehlesnu
Jen tisícem párů očí Tisícem očí které
nemají ani potuchy o dálnicích elektronů
a silách jež uvádějí v pohyb vaše životy
budu naslouchat rozhovoru
svých dvou asymptot
Než zlomené šípy vlaštovčích křídel
znovu okusí vzduch nevědomí
a zabodnou se do dne
Svištivě

---