Výběr básní

Výběr z toho co mám na své straně: http://mujweb.cz/www/DNA.Mismatch

Jak rád píši básně

Jak rád píši básně,
řádky bezbraných slov,
seřazeny do řady
v jednolitý blok,
jak rád píši básně,
na podzim i v létě,
v noci i přes slunečný den,
ve stoje, sedíc i vleže,
jak rád píši básně,
bez odpovědnosti,
pro svůj svět,
pro radost, uvolnění,
pro bláhové lásky,
jak rád píši básně,
pro své oči,
pro svůj vděk
zachytávám kapky rosy,
chytám do slov celý svět,
celé lidské pokolení,
zeleň stromů, vody řek,
vrcholky hor i pohledy do prázdna,
jak rád píši básně,
svůj malý papírový svět
z písmen abecedy,
barev tužek a per,
z vláken myšlenek,
píši básně
a jak rád.
(1989)

Rozmary počasí

Jak bláznivý poeta
pobíhá v kruhu života
vzpomínka z pozdního léta
snad neznaje nedbaje
rozmarů počasí
jak vločka roztaje
co spadla Ti do očí
na slova čekaje
jež šeptáš mi do uší.

Okamžik ticha

Tak měl jsem sen
prišel do ticha
a na Tvých víčkách
do řas se posadil
pak s větrem ve vlasech
na křídlech holubích
lehce si odletěl
celou Tě nechajíc
ve mě jen.

Svítání ve vlasech

Svítání máš ve vlasech
s paprsky slunce na řasách
jež ztratily letem dech
odpočívají lehce na víčkách
jež rudý odděly nach
v těch slunečních barvách
co blýskají se Ti v očích
Tvých krásných pomněnkách
slunce nezastaví svůj běh
a jen prahne po slzách
ranního svítání duše.

Žonglér

Žonglér se slovy
lehoučce hází,
jak se mu zamane
do různých frází,
klidně je přesune
na kraje hrází,
stavidla vysune
do vět je vrazí,
v údolí odstavce
nic už neschází,
papírům na stole
již nejsou nazí,
když žonglér se slovy
jen tak si hází,
s červenými jablky
lidičky drazí,
v cirkuse života
každý se snaží,
nějak přežít.

Noční čas

Už jenom ztěží,
hodiny běží,
časovou dírou,
kostelních věží,
musím jít spát,
abych byl svěží,
všichni v posteli,
již dávno leží,
až na ten čas,
co všechno drží.

Houpací kůň

Na houpacím koni,
houpou se sloni,
umíme taky,
to co oni,
nebo jen sníme,
po nocích bdíme,
neznaje skutku,
našeho smutku,
otřelým šprýmem,
nebo jen rýmem,
co je jen pro ni,
na houpacím koni.

Přístav

To staré molo
na konci pláže,
nechce si přiznat
že někdy pláče,
nohama pod vodou
přes vlny skáče,
v tichosti noci
své věčné stráže,
hledíce v dálavu
tepoucího přístavu
a v hlavě představu
o lodích návalu,
co k sobě přiváže
v něžném objetí.

Drobečky

Drobečky zbytků dne
si nasypu do dlaní
a tiše polehku Ti
je fouknu do tváře,
vědom si křehkosti
jistě Tě nezraní
a v očích modravých
nebude do pláče,
neboť zajisté
Tvé srdce potěší
ty drobky vzpomínek
z života koláče.

Zimní čarování

Teplou dlaní
čaruješ na sklíčku,
mrazivé obrázky
překrásných lístečků,
z ledových krystalků
okvětních kalíšků,
přes něhu ruky
ve skořápce oříšku,
sněhová královno
s vločkou na víčku,
pluji si přivonět
ke Tvému jablíčku,
co nocí rozdáváš
ve svém srdíčku.

Černá a bílá

Je černá
linie Tvého smutku
nad trpkou marností
nečekaných skutků,
nad nocí plnou hvězd
polštářem Tvých slz,
je bílá
kůže zasněžených plání
třpytivých vloček
pod mou dlaní,
nad krásou Tvých nohou
jasnou světlou touhou,
je černá, je bílá,
v kontrastu je síla
a tak jedna druhou
navždy svírá.

---