Co mě nejvíc trápí

Můj milý deníčku, povím ti co mě trápí. Nejvíce ze všeho mne trápí fakt, že se trápím. Ze všech stran slýchávám: „Co tebe může trápit! Vždyť jsi ještě mladý. Máš celý život před sebou!“

Jako většinu mladých lidí mě trápí „důležité“ problémy. Globální oteplování, válka, nedostatek pitné vody, obezita a lidé, kteří po sobě na veřejných záchodech neudělají co je maminka učila. Vedle toho mne trápí i ty „nepodstatné“ problémy. Škola, život po škole. Nejhorší je, když se zaseknu a trápím nad nesmyslným a neřešitelným mystériem. Jak mohli postavit pyramidy? Kde je Atlantida? Proč vždy, když je sladký oběd je i gulášová polévka?

Proč neustále cítím, že bych měl vyřešit problémy lidstva? Rozhodl jsem se, že začnu u svých přátel. Mí přátelé nejsou více mými přáteli. M reagoval na výzvu k třídění odpadu prohlášením, že k nim mohu po škole zajít a roztřídit si jejich odpad třeba do komínků. A P na výzvu aby jedl eko-výrobky reagoval slovy: „Ze všech jídel s eko, snesu leda mléko!“ Copak mě chtějí utrápit?! Jim snad nezáleží na tom co se děje kolem?

Co myslíš, jak reagovala slečna J, když jsem jí řekl, že zatímco sedíme a pijeme čaj, zemře v Angole půl dítěte hladem (je to poněkud kostrbaté přirovnání, ale chtěl jsem se vytáhnout, jak zvládám zlomky). Řekla, že to není naše starost. Navíc dodala, že u vody je teď moc krásně. Jak může být tak bezcitná? Pustil jsem jí k vodě, když se jí chtělo. Velice mne potrápilo, když jsem jí poté potkal s tím blonďatým fotbalistou. J říká, že on se také velice trápí - bolestmi „zlatých nožiček“, které rozdávají góly. To mě trápí. Slečna J se mu proto musí věnovat a nemá tak čas na naše debaty. To mě trápí dvojnásob.

Trpím!

Cítím svou vinu. Je to špatné, že se už jako středoškolák tak moc trápím. Už jsem ale našel řešení jak v budoucnu vykompenzuji své útrapy. Jako dospělý se budu trápit minimálně... třikrát víc než teď. Pak budu s radostí vzpomínat na své bezstarostné mládí!

---