Good day aneb - predsudky vladnou svetu

S cim se muzeme setkat na akademicky pude v 21. stoleti !!!! Prosim napiste mi svuj nazor na predsudky a na lidi ve skolstvy, nasazujici dtem predsudecne bryle, pres ktere nas potom budou vnimat.

Good day

 

 

 

 Dnes jsem se  po 21 letech setkal s tupostí a omezeností člověka.

 

Bylo jich asi dvacet a seděli přede mnou nazí ve své ubohosti a omezenosti. Seděli tam a tupě zírali do zdí a na sebe. Čekali, proč já a ostatní mí kolegové jsme jim narušili čtvrteční ráno. To, že museli vstávat brzo a ještě kvůli nám, dávali velice dobře najevo. Jejich debilní pohledy vyzařované z jejich namalovaných tupě čumících hlav byly jako pohledy opice, která se dívá na Planetu opic.

 

Seděli tam a čekali, co z nás vypadne a jak omluvíme, že jsme je tahali ráno z postele.  Začali jsme lehkým zahřáním mozkovny textem o Lewisově kultuře. Seděli tam a v ruce měli text. Tupě zírali do papíru a na sebe. Vůbec nechápali, co po nich chceme, a když to pochopili, tak jen tupě zírali do papíru, na nás a na sebe.

 

Přečetli text a měli jednoduchý úkol, vybrat s čím nesouhlasí, souhlasí apod. Jen tupě zírali a hlásili, že vše co se píše v textu ví. Ví vše a s ničím nesouhlasí. Nesouhlasí a nechápou lidi Lewisovi kultury, že jsou vůbec lidé. Naštěstí pro ně bylo u lidí Lewisovy kultury v závorce napsané Rom. Pro debily. Celý článek o neetnicitě Lewisovy kultury se závorkou s Romem.

 

Vzpomínám si na žáka střední školy, který na tuhle „pěst na oko“ přišel a potřeboval vysvětlit, proč je v závorce Rom.

 

Pro tupce oblečené jen do své omezenosti to bylo asi jediné slovo, kterému rozuměli nebo o něm měli aspoň nějakou představu. Takže když jsme se chtěli bavit o Lewisově kultuře, oni se mohli bavit jen o závorce. Z neetnické kultury udělali něco, co je spjaté s krví a barvou.

 

Začalo pro mě nekonečné sezení a poslouchání těch jejích omezeneckých keců o tom, jak si za to můžou samy, jak je ten "jejich" ( omezenců) stát musí živit jinak by nepřežili, jak  je omezencům brán jejich životní prostor etc. Prostě tam seděli, tupě zírali a hlásili hlášky jako z Mein Kamfu. Hitler se bál Židů, oni se báli samy sebe.  Většina se jich nemohla kouknout ani do zrcadla, protože by tam viděli něco, co se podobá  směsici něčeho a ničeho. Tito nýmandi se oblékly do role utlačovaných a porobovaných. To oni potřebují vlastně pomoc, ne lidi z Lewisovy kulturu. To oni neví co je život , oni se bojí vlastního poznání. Oni "elita" národa ti, jenž budou učit novou  generaci, co je dobré a co je špatné. Oni to budou, kdo bude vtloukat do hlav našich dětí, že lidé jsou si rovni, budou jim plácat něco o respektu, toleranci a podobných věcích, kterým nevěří, nesouhlasí s nimi a co víc – dokážou s tím žít.

 

Tak jsem ten jen seděl a poslouchal ty jejich kecy. Kecy je slabý slovo, ale jak nazvat projev studentů vysoké školy plný předsudků, rasismu a xenofobie podporovaný argumenty z médií, z doslechu a podobných dálek.

Sedím tam a nevěřím vlastním uším. Ohlížím se po kolegyních a vidím, že oni mají to samé. Srdce jim buší na maximum a hlava jim nebere to, co slyší. Stejně jako já se dusí v kotli. Lapají po dechu a rozum jim křičí o pomoc.

Sedím tam a doufám v brzký konec. Modlím  se, aby to skončilo a já se mohl probudit. Vypnul jsem mozek a nechal ty jejich kecy procházet zvukovodem tam a zpět. Seděl jsem tam, a tupě zíral na rozhojněné stádo omezenců a nahých lidí. Byli nazí. Nazí jako miminka. Miminko voní, oni páchli zatuchlostí.

Svlékli ze sebe převleky hodných a respektujících občanů. Převlek studenta vysoké školy pachtícím se za poznáním. Převlek člověka.

 

Na okamžik jsem se cítil jako ve stáji plné krav. Potom jsem byl na terapii ztroskotanců. Pak mě uvrhli na ostrov hrdlořezů a nakonec jsem skončil, podle očekávání, na akademické půdě. Půda neúrodná, plná plevele  a dusících se květů.

 

Z toho cestování se mi zamotala  hlava, po zbytek seance  tupých hlav v nahé omezenosti, se hledala , kde je. Tápala po místě a důvodu proč je tam , kde je.

 

Minuty se měnily v půlhodiny a půl hodiny končily hodinami. Mozek nepobíral, o co tam jde a o čem se to ti tupohlavci baví.  Kolegyně se pořád snažili ukončit seanci a začít s tím, proč jsme tam přišli.

 

Konečně.

 

Seance omezenců  skončila. Na scéně se objevil důvod, proč jsem tam seděl dvě hodiny a musel poslouchat ty jejich neúnosný kecy.

Omezenci se shodli na tom , že povinně nebudou dělat něco, co je jim odporné, Vždyť by si umazaly své převleky. Na scénu toho ranního divadla se dostaly výmluvy. Výmluvy – nemám čas, nebylo to rozvrhovaný etc. prostě normální studentský hlášky, když se nám něco nechce.

Ti otrlejší se dokonce vytasili s výmluvami, podle nichž jsou to oni, co by potřebovali pomoc.

 

Konec. Dvě hodiny psychického teroru, srážky s tupostí a s omezeností. Konec něčeho co bych jim přál poznat. Něco co bych nepřál ani svýmu nepříteli. Něco nepopsatelného, něco co nepatří na akademickou půdu a hlavně ne tam,. kde se připravují  budoucí učitele našich dětí.

 

Dvě hodiny jsem já a mé kolegyně  nechápali , kde to jsme. Dvě hodiny jsme tápali a tápeme do teď. Celý den se nemohu probrat z toho snu plného předsudků, rasismu a xenofobie z úst někoho, kdo by měl učit mé děti.

---