ŽIVOT, SMRT, ANDĚLÉ!

POKUS?Nevím, tahle básnička je z doby, kdy mi bylo pouhých 15, takže je to psané spíš z pohledu dítěte, i když teď nejsem o moc starší. Zajímá mě kritika tohoto \"dílka\" protože sama nevím, co si o tom myslet. Díky za upřímnost.

To co jsem musela prožít
bych nepřála nikomu zažít!
Myšlenkou na smrt,
musím se blažit
Možná se i o to,
začnu snažit!

Bojím se,
že kdybych to přežila
Strašně bych se ztrapnila
Jsem strašně zoufalá!
Už nejde, abych couvala!

Snad to nevidím tak bledě
I když stojím na tenkém ledě
Už nechci žít
Na tomhle světě
Už nechci bdít a klouzat se
Po tenkém ledě

Co bych za nový život dala
Klidně bych se všech vzpomínek
VZDALA?
Věřím,
že když zemřu
Konečně klid najdu
Pro svou DUŠI!
Cožpak jsou všichni andělé
HLUŠŠÍ?

Strach mě pomalu souží,
vždyť samotnému ĎÁBLU slouží!
Můj život pomalu končí
A nikdo se se mnou neloučí!

Ještě musím,
mnoho dokončit
Než budu moci,
TU bariéru,
mezi ŽIVOTEM a SMRTÍ
proskočit!

---