Zvítězit nad tebou, zvítězit nad sebou

Už od pravěku bylo známo, že lidé mezi sebou soupeřili. Příčiny byly různé, některé vážné, jiné ne. Jedna z prvních, která mě napadá, je boj o holý život. Každý má sice právo na svůj život, ale vysvětlete to tomu s napřaženým kyjem naproti. Jiným důvodem by také mohla být žádost do vedlejší jeskyně, zdali by už nemohl být klid, jelikož se v tom hluku nedá spát. V tuto chvíli vznikl i do dnešní doby existující jev, kdy se jeden povyšuje nad druhého.

V současnosti jsou soutěže a boje zapříčiněny věcmi, jejichž podstata se za ta léta celkem nezměnila. Neustále zde platí heslo: „Já chci být lepší než ty!“ a popřípadě i: „Já jsem víc!“ A tak se lidé mezi sebou neustále utkávají za účelem vzájemného porovnání. Výsledky jsou vždy napjatě očekávány a je docela logické, že vítězem bývá poměrně zajímavá osobnost, která se pro ostatní okamžitě stává vzorem. Ale v životě nejde jen o to, někomu se přiblížit nebo někoho předběhnout. Aby to byl člověk schopen dokázat, musí v první řadě vyhrát nad svým já. Už Sigmund Freud pravil, že lidská osobnost je složitá a skládá se z několika navzájem se ovlivňujících částí a že je pouze na nás samých, která z nich bude převládat. Pak je tu také druhá významná myšlenka: „Každý jsme jiný!“ Dle mého názoru je to jistě pravda, tudíž neexistuje universální postup, který by nás dokázal přivést k výhře. Každý zde bojuje sám za sebe a má proti sobě toho nejstrašnějšího protivníka, který vás zná do nejmenšího detailu.

Zkrátka celý život se skládá z různých menších i větších bojů. Některé lze vyhrát snadno, některé jsou o maličko těžší a jsou i takové, které vyhrát nelze. Je tedy pouze na každém z nás, zda se s výsledkem vyrovnáme. A pamatujte, ani porážka nemusí nutně znamenat konec.