Měsíční

Pod stoletou vrbou

se krčí malý kluk

splývá s pletí tmavou

zeleň genetických luk

V ruce hrnek omšelý,

kde na dně duše zpívá

písně s žalem zatmělým

kluk v rytmu hlavou kývá

Ta poslední mu zbyla

z dob mocných krás a prostých umů

ta jediná tu byla

než lidé vrbě zhasli lunu

Klouček plačíc strach má snít

slova prázdná nechá znít

Sviť měsíčku, tak jen sviť

ať mi šije z vlnek nit

Kapky noční s jehlou v tanci

v skrytu páry spletou vůz

kluka truchlíc v nekonečném konci

odnáší v dál do říše múz