Podzim 2004. Období bez úsměvů II

Pásmo básní z listopadu 2004

Schoulený černoch v černé díře.

Rozvrácen, bojí se, je mu zima.

Slepé oči oslepuje slepá zář.

 

Metamorfóza v nic probíhá…

Ale kdež! Nic nebude, nic!

Černá jako černá, však přeci není táž.

 

Pohlavní

 

Kozel v rouše kozím.

Jak myslíte, no prosím.

 

Varlata, vagína.

Vagína, varlata.

Vagína, vagína.

Varlata, varlata.

 

Tím však co dělá to,

když buší na vrata,

ratata, ratata,

ratata, ratata,

nejsou ni vagína,

ni žádná varlata.

 

-

 

Ááááá

 

Zkoušíte?

No tak do toho,

jen si bodněte!

 

Škvoři, vosy

a všemožná havěť.

Nemám snad rovnou už

napsati závěť?

 

Trhejte sobě střeva, žaludky,

a jako včely zhebněte!

 

Včely? Ale kdež!

Teď nemám již ani zdání,

proč použil jsem tak hloupé přirovnání.

 

 

Na čičičičičičííí!

Pojď sem, ty mrcho kočičí.

Zabim tě, kopnu tě, bodnu tě.

 

V duši se ozývá žalostné zavití.

Z mé vlastní osoby je mi teď na blití.

---