Lidé...

Lidé se mohou lišit. Lidé se musí lišit. Lidé se liší a nečiní jim to problémy. Jsou velice různé pohledy na to, jak by se lidé měli lišit. Někteří se liší velmi značně, naopak jiní by si navzájem mohli dělat bratry nebo sestry. Začněme tedy od podstaty tohoto problému.

I.

Lišení je dvojího druhu. Vnějšího, na první (nebo na druhý pohled) zřetelného a vnitřního, na žádný pohled nezřetelného. V tomto mém dílku bych se chtěl věnovat tomu druhému, tedy tomu vnitřnímu. Sice je to téma spíše pro lety ošlehaného psychologa, ale myslím že by na škodu nemusel být i ubohý subjektivní názor jednoho prostého studenta. Baví mě chodit po ulicích a pozorovat lidi, jsou to prazvláštní tvorové. Bloudí tímto světem a naplňují ho příběhy. Každý člověk píše příběh. Svůj vlastní malinký nebo naopak kolosální příběh. Je jenom na každém z nás jak se chopí pera a zapíše svojí existenci do knihy národa a lidí vůbec. Někdo pero uchopí jen tak letmo a nechá průvan aby jeho příběh psal za něj. Někdo se však svého pera chopí energicky s vervou a skrz papír vrývá svůj příběh až do desky stolu. Někdo dostane od osudu krásný bílý, jemný papír nemusí se moc snažit a pero po něm klouže skoro samo. Někdo započne svůj život psát na hrubý nepoddajný trhanec, který se stejně časem rozpadne a zanechá jenom prach.

Takových je víc. O to více se pak ovšem snaží a někdy se jim dokonce povede malinký útržek zařadit do desek se zlatými okraji a podlepit ho větším a čistším archem. Někdo se ovšem snažit nechce, radši se dotlačí na papír někoho jiného a násilím se vnutí do jeho řádek. Někdo se svého papíru vzdá vezme své pero a vyrazí do lesa, raději se zapíše do kůry stromů, takový příběh často končí nepoznán a deštěm smyt, kůrovcem pohlcen.

Dostali jsem se k polemice, není-li však mnohdy lepší a jednodušší zapsat se pouze soukromě, pouze pro sebe a svůj svět. Na kůru stromu, vtlačit do země otisk bosé nohy a tiše splynout. Porozumět přírodě tykat si s lesní zvěří a naplňovat se klidem někde daleko. Není to lepší, než se celý život hnát za úspěchem, za lepším papírem, za luxusnějším perem, kdy po jeho dosažení končí příběh slovy: „Už to nemá cenu.“?Ať ale příběh začíná nebo končí jakkoli, stojí zato ho psát s plnou chutí a odhodláním.

Najdou se samozřejmě i někteří, jež si neuvědomují dar, který dostali. A nebo ještě hůře lidé kteří ho předčasně dopíší z vlastní vůle. I to je součást soupisky řešení, která přicházejí v úvahu. Ovšem mělo by být až na úplně nejposlednějším místě v pořadníku hodnot, pokud tam vůbec je. Záleží na každém, jak si svůj příběh napíše. I kdyby se někdo mocně snažil do jeho příběhu zasáhnout, nemá šanci. Osobní příběh je "prakticky" nedotknutelný.

II.

Každý životní příběh je rozdělen na kapitoly, odstavce, řádky, věty, slova… Každá jeho součást, i ta nejmenší, hraje velmi podstatnou roli. Mnoho lidí podceňuje součásti svého příběhu, zapomínají. Některé části by radši vymazali, někdo si zase rád přidá navíc. Neuvědomují si totiž, že příběh je to jediné co mají, je to jejich život. Každé ztracené slovo, každý zapomenutý, nebo vynechaný odstavec nenávratně zmizí v čase a ztrhne s sebou část příběhu. Ale příběh není nekonečný, není možné z něho neustále ukrajovat byť jen zlomky slov.

Každá kapitola příběhu obsahuje zkušenosti, jak ty špatné, tak ty dobré. Příběhy se navzájem protínají a mění jeden druhý. Jeden se zveselí na úkor druhého, slabšího. Někdy se dva příběhy propojí a splynou v jeden, to je ovšem kapitola sama pro sebe. Jsou příběhy uzavřené do sebe, které se nikdy neotevřou, nikdo si je nikdy nepřečte. Jsou příběhy otevřené a příběhy nastavující ostatním pomocnou ruku. Jsou známy i případy, kdy se někdo dobrovolně vzdal svého pera, či celého příběhu, pro pomoc jinému potřebnému.

Každý snáší střídání kapitol života jinak. Někdy je na vrcholu slávy, jindy se pouze krčí v kanále světa. Někdy je příběh veselý a šťastný a někdy… Ovšem pořád existuje naděje, právě proto, že příběhy se prolínají a navzájem se ovlivňují. Některé příběhy jsou veselé pořád, bez značnějších odboček. Ale četli jste již někdy knihu bez jakéhokoliv zvratu? Jestli ano, bavil vás?

Není někdy opravdu lepší mít kostrbatý příběh plný zvratů a kolísavých prvků? Hned je proč ho číst...

---