Šípková Růženka

V pohádkách se téměř vždy ocitne krásná princezna v nebezpečí, ale pak přijde statečný princ nebo udatný chudý mládenec a princeznu vysvobodí. Jako odměnu většinou získá její ruku a půlku království. Někdy i celé. Upozorňuji případné čtenáře, že následující pohádka k těmto příběhům nepatří.......

Princezna Růženka pobíhala chvíli po zahradě a pak se snažila trefit kamenem do některé z posledních celých tabulek okna ve druhém patře zchátralého stavení. Měla od rodičů, především tedy od otce, přísně zakázáno do zahrady chodit, ale král s královnou dnes odjeli na nějaký mejdan do sousedního království. Nikdo jiný se jí neodvážil něco říct, protože veškeré služebnictvo vědělo, jaký je šestnáctiletá princezna rozmazlený a paličatý fracek. Růža tedy měla naprostou volnost pohybu a náležitě toho využívala! Nejprve v kuchyni snědla šlehačku, která byla připravena na palačinky s ovocem a potom v knihovně prolistovala veškeré publikace, které před ní otec snažil tajit a jež byly bohatě ilustrované zajímavými pozicemi mladých dvojic. Nakonec ji přilákala zakazovaná zahrada. Prošla mezi četnými záhony květin, nahlédla do prázdného altánu, prozkoumala ovocný sad, ale všude byl klid a mír. Nechápala, proč jí sem rodiče zakazují chodit. Až konečně došla ke zchátralé budově v nejzazším koutě zahrady. Pořád se však nikde nic nehýbalo a nedělo! Chvíli si prohlížela oprýskané stěny a rozbitá okna, až ji zaujala jediná dvě celistvá ve druhém patře. Našla si na cestě kámen a hodila! Vedle! A další pokus! Tentokrát se sice trefila, ale slabě vržený malý kamínek sotva cinkl o jednu ze skleněných tabulek. Teprve třetí pokus byl úspěšný a sklo se s patřičným hlukem roztříštilo. Téměř vzápětí se křídla zasaženého okna rozlétla a v něm se objevil značně naštvaný obličej staré ženy. Měla řídké šedivé vlasy, svraštělý obličej....zkrátka, každý přece ví, jak vypadá čarodějnice! "Který syčák tu háže ty kameny!" zaskřehotala. Uviděla Růženku a nasadila o něco vlídnější tón: "Áá, to jsi ty, dítě! Už dlouho toužím po tom, tě vidět! Tak to pojď nahoru!" "Ále! Ještě bych si umazala nové šaty! Podle toho, jak to vypadá zvenku, je uvnitř určitě samý prach a pavučiny!" odsekla princezna. "Kdepak, je tu docela čisto. A jistě chceš vědět, proč ti tvůj otec sem zakazuje chodit! Nebo ne?" svým nejvlídnějším hlasem zakrákala babice. Růženka se ničím neodlišovala od jiných zvědavých ženských a tak tato informace ji zaujala. Se skřípěním otevřela staré dveře a po rozvrzaných schodech vystoupala do druhého patra. Babča ji už očekávala a nabídla jí jedinou židli, která ještě měla zachovalé čalounění. Sama se usadila do starého křesla a spustila: "Víš, já jsem tak trochu kouzelnice a byla jsem chůvou tvojí matky. Vždycky jsem věřila tomu, že budu vychovávat i tebe! Ale tvůj otec mě vyhnal ze zámku, když jsem jednou večer bonzla tvý mámě, že je v posteli se služkou. Ta o ně tenkrát přerazila tyč od záclon! To ti byla švanda! Pan král měl smůlu, že zrovna zaujímali misionářskou polohu! Co si tak pamatuju, ještě pár dní musel vládnout vestoje! Jenže pak si se narodila ty, královna měla jiné starosti než mne a král rozhodl, že bych prý na tebe mohla mít špatný vliv a kdesi cosi. A tak jsem se ocitla tady! Skutečným důvodem ale určitě je, že nechtěl abych ti někdy vyprávěla tuhle příhodu! Tvá matka mě ještě občas navštíví, ale tobě to samozřejmě zakázali a já do zámku taky nesmím! Ale v tom bys mi ty mohla pomoct, co říkáš?" "Vy jste dobrá, babo! Prásknete tátu, kterej si chtěl trochu užít, když máma byla v bůhví kolikátým měsíci a chcete se nakvartýrovat zpátky do rodiny! Tůdle! Ještě byste šmírovala taky mne a chodila donášet! To teda ne!" Čarodějnice zalapala po dechu: "Ty spratku jeden!" zaječela. "Takhle ty se chováš k ubohý stařence, která to s tebou myslela dobře?! Jseš celá po tátovi! Nic dobrýho si nezasloužíš! Já tě asi začaruju!" A udělala to! Zamumlala nějaké zaklínadlo, zablesklo se, Růže ještě leknutím stačil naskočit opar a pak znehybněla! Oči zůstaly otevřené, dýchala, ale na okolí nijak nereagovala. Něco na způsob hypnózy, jen nekomunikovala. "A máš to, fracku feudální!" zaskřehotala babice. Pak se ale podrbala v řídkých vlasech, jen krátce, protože s nimi nemohla už moc hýřit a zamumlala: "Teď mám ale po vejminku! Musím rychle zmizet, protože až se vrátí král, dal by mi určitě ušmiknout hlavu nebo nějakou jinou část těla! Je to pruďas!" Pak se obrátila k bezvládné princezně:"Abych to zase s tou kletbou nepřeháněla, tak stanovuju, že tě probudí ten, kdo tě z lásky políbí!" Zamumlala znovu zaklínadlo, opět se zablesklo a babča začala balit. Protože toho moc neměla, netrvalo to dlouho a pak již čarodějnice mizí z chalupy i z našeho příběhu. Když se královský pár vrátil do zámku a zjistilo se, co se stalo, král skutečně řádil jak kuna v kurníku! Nejdřív dal, jen tak ze zvyku, popravit pár sloužících, pak dal bezvýsledně hledat starou čarodějku a nakonec se dal do breku! Když se trochu uklidnil, dal vyhlásit, že kdo princeznu probudí, dostane ji za ženu a tradičního půl království k tomu. Růžu přenesli do paláce, položili na postel, umyli a převlékli do nejhezčích a hlavně čistých šatů, protože se dodatečně zjistilo, že opar nebyl jediným následkem princeznina leknutí. To byla do budoucna naštěstí jediná výměna garderóby, protože dál nebylo příjmu, tudíž ani vydání. Poté Růženku přikrášlili spoustou šperků, aby vypadala co nejlépe a pak již jen čekali na zájemce o vysvobozování. Nějakou dobu se k údivu celého dvora nikdo neohlásil. Prince v okolních královstvích, kde Růžu znali, nabídka asi moc nezaujala, protože, upřímně řečeno, princezna Růženka nebyla zase žádné terno! Byla sice mladá, ale to byl asi tak jediný klad. Vlivem náklonnosti ke sladkostem nebyla právě nejštíhlejší a když se k tomu připočetla její rozmazlenost, panovačnost, hašteřivost......... Není divu, že se u zámecké brány netlačily žádné davy. Navíc téměř každé okolní království bylo mnohem bohatší než Růženčin otec a tak i hmotná odměna nesplnila očekávání. Pak se však u krále objevil úplně neznámý princ, ze vzdáleného a chudého království. Řekl, že se jmenuje Jaromír a že by to zkusil. Prý někde náhodou slyšel, že v takovýchto případech se spící princezna má políbit. Po pravdě řečeno, nebyl to žádný princ, ale jen chudý zemanský synek, kterého vyhnal z domu vlastní otec, protože se neustále pelešil se služkami, děvečkami i manželkami poddaných. Tatíkovi trvale chyběly ženské pracovní síly, jelikož jich vždy několik, díky synáčkovi, bylo v jiném stavu. Rovněž princip osvobození nezjistil Jaromír náhodou, ale prozradila mu ho sama čarodějnice, se kterou se setkal na hranici království a jenž považovala za dobrý fór, vrazit tohoto syčáka princezně do rukou. Král nechal Jaromíra okamžitě odvést k Růžence a řekl: "Nechám vás tu o samotě. Až se ti ji podaří probudit, dej znamení gongem a my vás slavnostně uvedem k zásnubnímu ohlášení!" Nutno přiznat, že Jaromír chtěl zprvu svůj úkol splnit, ale když si princeznu prohlédl zblízka, jeho odhodlání začalo rychle ochabovat. "To většina děveček, které znám, je mnohem hezčích, než tahle princezna!" pomyslel si. "Až jí bude třicet bude mít nejmíň metrák! A líbat se mi ji taky zrovna nechce. Na puse má opar jak švestkovou pecku! A to, co mi o její povaze řekla ta stará čarodějnice, to vůbec není žádná výhra..." zadumal se. "Jenže co pan král? Když ji neprobudím, mohl by mě taky šoupnout za mříže! Nebo i něco horšího! Nejlepší by asi bylo, kdybych odtud tiše zmizel....." začal se Jaromír starat o to jak vzít roha. Pak se znovu zadíval na spící dívku: "Ale když už jsem tady, mohl bych si aspoň trochu užít! Ženskou jsem neměl možná už týden!" Jak řekl, tak i udělal! Pak princeznu obral o všechny šperky a jelikož měl bohaté zkušenosti s úniky z různých domů, podařilo se mu bez problémů zmizet ze zámku i z království. S nabytým bohatstvím si přece může dopřát hezčí a příjemnější dívky, než je ta spící obezitka! A tak se ztrácí ze scény i údajný princ Jaromír! Král však již alespoň věděl, jak Růženku osvobodit a tak se mu podařilo získat pro věc přitroublého prince Radomíra, z jednoho malého a bezvýznamného království. Probuzená princezna nejdřív řádila jak tajfun, že si takového pitomce nevezme, ať ji raději znovu uspí, ale když po čase zjistila, že by byla jediná princezna-svobodná matka široko daleko, se vším se nakonec smířila. Tvořili dokonce s Radomírem docela harmonický pár. Princ byl dokonale pod pantoflem, ale vypadalo to, že je pod ním zcela spokojen! Malý Radomírek se narodil necelých osm měsíců po svatbě a nebyl podoben ani jednomu z rodičů, ale Radomír starší byl srozuměn s tím, že je potomek nedonošený a vizáž podědil po vzdálených předcích. Takže vlastně, proti očekávání, má i tahle pohádka šťastný konec! A proč se jmenuje právě Šípková Růženka? Asi, že to líp zní........

---