Hezká báseň

Po splitu alergického měsíce

se táhne pach žabích stehen

a proud nedaleké ulice

se bortí do mstivých beden

Cos dokázel ty,že šmahem vše kritizuješ

musíš vycházet z prožitku,

ani nevím, jak se blbe jmenuješ,

tahle estráda není k užitku

Práce bláto lstivá bába pod plachetkou pohroma

takový týž tentýž sám srab se kamsi kolébal

až dotáhnem to nahoru, zbude po nás potopa

v hlavě hukot, v kyčlích bzukot a v citu žal.

jak ještě budem snášeti toto věčné brouzdání,

cožpak není východiska, copak není šance

do uších nám stále bude vtírat se drzé pískání,

a my si jen můžeme v klidu požrat kance.