Sedíš

Nechci nijak špinit jméno Dalibora Jandy... Ani v nejmenším. Jen se mi názvy písniček z přebalů jeho kazet nejvíc hodili do vět :)

Sedíš


Sedíš za stolem, kotníky propleteny jako břečťan kol nohou staré židle,
k rohlíku a pěti dekům gothajského salámu přikusuješ jen na pohled čerstvý kedluben.
Hodiny tikají, prádlo skládá v pračce bobříka odvahy, průvan lomcuje s dveřmi a slunce? Slunce dnes svítí a hřeje naposledy.
Všude nějaký děj… Činnost.
A ty, člověče bídná?
Stále ještě nacházíš nové a nové rezervy po kapsách, kde se obhajuješ před svou dnešní zbytečností, před povinnostmi nadcházejícího týdne.

Krom tuny prázdnoty, okupující tvou hlavu, váháš, jestli se pitvat či nepitvat ve svých neúspěších.
Ale ano, máš na to dost času. Přece jen, lepší řešit neúspěch než konat povinnost, ty nihilisto!

Tak sprostě tě nařkli!
Kdo se v tobě vyzná? Kdo ti rozumí? Heuréka, alespoň na tuto zásadní otázku si dokážeš uspokojivě odpovědět.

V dobách když byli Beatles lavinou, všude zřel jsi jen děvu mladou, nevinnou.

„Kde jsi?“ Po nocích volal jsi do tmy.

ona Kde bych byla. Kdo jsi?
ty Vždycky jsem to já. Dalibor.
ona Můžeš odejít?
ty Ne, tak lehce se mě nezbavíš.
ona Nevěřím!
ty Znám tvůj trik!
ona Asi se ti líbím.
ty Bohužel.

A dnes? Saxofony hrají unyle a švédské košile už dávno vyšly z módy.

---