Dívenka

Sedí v koutku dívenka.

V srdci cítí lásku, v očích slzy má.

V hlavičce sposta  otázek ukrývá.  

Pokládá si je neustále a snaží se odpověď najít v každé své myšlence a vzpomínce.

Nejde to.

Připadá si tak sama a opuštěná, že ji z toho všeho začíná být strašná zima. 

Snaží se pomáhat, ale nejde to.

Snaží se zapomenout, na lásku, kterou v srdci má.

Ona, ale ví, že nezapomene,  jelikož je to světlo, které ji všude vede. 

Stále sedí v koutku a třese se, slzy ji stékají po tváři a začíná se bát, že o to světlo přijde.

Jednou už ztratila, po druhé se nedělá stejná chyba.

Ale kde je odpověď na otázku, která byla položena?