The worst of K.Y.Z. a N.O.P.

prolog No.1:nemusíte číst všechno, ale podle mě sou ty nejlepší kousky ke konci. Klidně přeskakujte, tak velkou souvislost to nemá... prolog No.2:jde o jakýsi schrnutí mí tvorby za poslední rok a půl. Něco už tu bylo publikováno, něco myslimže ne... prolog No.3:proč to píšu? Co to má znamenat? Skrze absurditu se snažim dobrat obrazu absurdity a nudy v našem světě... A tak.

15.5.16
Náhoda to nebyla. Ůmysl taky ne. Byla to žirafa. Voranžová jak pomeranč. Zasviněná vod ropy. _ Za ní stál barel, vlevo od ní mezek, vpravo od ní hora a před ní pan fotograf s párátkem. Barel byl plnej ropy, mezek toho měl plný zuby, hora se nudila a fotograf ne. Yan to všechno natáčel na špulku od niti. Připadal si jak africkej šejk s naditym pupkem. Po třech letech to zastavil, rozpustil a odeslal. Samozřejmě nezapomněl přibalit dopisní bombu a větvičku šeříku.

16.5.16
Balancoval na mostě od smrti ke smrti. Na jedný straně byl ráj a na druhý ...taky. Znal tu nicotu, která obklopuje celej jeho malej svět, ale jediný, co moh udělat, bylo zhasnout. V temnotě nad ním se rýsovala malá hvězda. Ne moc znatelná, ale přece jen náznak něčeho vyššího... něčeho jinýho... něčeho... neznámýho. Třeba tam vede ta pravá cesta. Ani ráj, ani smrt, ani nicota, ani most. Cesta *****. Ale jak tam?! Člověk tady stojí na ostří nože, neví kam ho to převáží, jestli spíš do ráje nebo jo... doufá, že najde cestu na druhou stranu, do smrti, kde končí most... A přitom neví, jestli nejde špatnym směrem. Smrt je hranice nicoty a nahoře... Ten kdo chce stoupat, musí mít křídla. Křídla volnosti. Křídla svobody. Dokážeš uletět?

17.5.16
Stál tu na malym stupínku jak potulnej kazatel a křičel do světa svoje polopravdy. Sděloval světu svoje názory, svoje emoce, svoje touhy a přání. A všichni na něj z vysoka... kašlali. Připadal si jako blbej mezi slepejma, jako pakráva ve stádě plameňáků, jako basová struna v továrně na rybičky. Nikoho nezajímalo, jak se dá ovládnout svět pomocí tří pomerančů, dálkovýho ovládání od mikrovlnky a cédéčka „The Worst of Country 1728-1415, A.D.“. Všichni ignorovali nejhlubší podstatu ropy, jako by ani nevěděli, že je blbost dělat zákon, podle kterýho se musí všechno strkat do igelitovejch pytlíků, když za chvíli bude stát průměrnej igeliťák víc než chleba.Vybod se na to, zabalil si a vydal se domu. Stařík naproti se pousmál.

18.5.16
Koupil si dvě kila pomerančů a šel je prodat na černej trh. To zvedlo cenu ropy na Londýnský burze o jednu sedminu promile a neskutečně ztrapnilo kulturní atašé Ománu. Yana to docela vyvedlo z míry, přestože nebyl indián. Koupil si dvě kila pomerančů a zkusil to ještě jednou, ale tantokrát to nevyšlo. Merlina pustili z Bohnic. Protože dělal, že už si uvědomuje, že neni Gandalf. Yana to zklamalo, tak si šel koupit dvě kila pomerančů. A sežral je. Na Kubě zatim vyrostli nový, tak co. Radioaktivní sodík se naučil číst. To byl takovej objev, že museli dojít probudit pana Einsteina. Ten ale mezitim emigroval na Kubu, kde potkal Yana, kterej se pokoušel spekulovat s ropou. Tim se uzavřel kruh a všichni umřeli.

23.5.16
Kdesi v dálce dlouze zahoukal parník. Yana to tak dojalo, že se rozbrečel, ale musel se tvářit jakože ne, protože by se moh potkat. Rudozlatý ulice zalitý září právě vycházejícího slunce se prodíraly těžkými dešťovými mraky jako ...no, možná taky ne. Ale vypadalo to krásně. Bohužel se na to nikdo nekoukal. Kromě Yana. Ten měl ale oči plný slz, takže se to nepočítá. Když došel domu, uvědomil si, kolik nečekanejch událostí ho může v životě potkat,a že na ně vlastně neni připravenej. Vytáh si tudíž z jedný boty tkaničku a udělal na ní šílenej uzel. Vzal chleba vohryzanej od myší a zapích do něj dvě diody. Všechno to slepil dohromady kobercovkou, dal do igeliťáku a přihodil k tomu papírovej model felčpátny. Nadepsal to "KPZ", rozmělnil a schoval na horší časy. To by mohlo pro dnešek stačit... přestože pršelo...a dostal chuť na pomeranč...

24.5.16
V rámci utvoření nový nihilisticko-dadaistický sekty se pověsil na šňůru na prádlo a rozjímal o významu pravdy pro kaučukovej průmysl. Asi po pěti minutách ho vyrušil kolem projíždějící králík s růžovym paraplátkem. Yan změnil polohu z "peřina" na "trencle" a zabral se do ůvah o vlivu terorismu na produkci bavlny v severním Jakutsku. Asi po pěti minutách ho vyrušil ten samej králík vracející se zpátky, tentokrát s bledě zelenym paraplátkem. Yan to nevydržel, slez dolu a slušně se ho optal, co dělá s těma deštníkama. Králík ho taktně upozornil, že nejde o deštník, nýbrž o paraple,a dal mu pěstí do čumáku. Yan se naštval, veverka porodila ve spánku a ten klokan tam vůbec nebyl.

25.5.16
Hodil a dal deset z devíti. Jeho soused jenom tři ale i to stačilo k postupu do druhýho kola. Tam už to bylo výrazně hustší. Rozhodčímu totiž narostli dredy s korálkama na konci. Kulturní atašé Ománu to ještě ňák tak rozdejchal, ale jeho soused šel do kolen. Tentokrát dal i Yan jenom devět ze sedmi, takže vypad a moh jít na večeři. Tam potkal malou roztomilou myšku, která redukovala místní zásoby parmazánu. V tu chvíli ale začal děj gradovat, nastala katarze, kolize a krize a v důsledku zvýšení cen ropy na Londýnský burze napsali ůčet na konopnej toaletní papír. Yan se chytil za hlavu a běžel domu. Tam vypil na ex vázu tulipánů a usnul.

27.5.16
Ostnatý rytíř hrdinně pózojící obtloustlé dámě uviděl traktor v dálce. Dvaadvacet bledejch holubů se mu vykálelo na hlavu a odletělo do Říma. Vytáh řehtačku a udělal jim pořádnou přednášku o hygieně a budoucnosti národa. Holubi v Římě zvolil papeže králem a založili podvazkovej řád No. 2. Rytíř do něj vstoupil a za paní svého srdce si vybral jistou slečnu v oranžovym tričku, kterou potkal na chodbě. Papež si vybral svýho třetího, načež poslal na Ukrajinu tři vagóny obilí a dva tisíce kozáků i s rodinama. Král prohlásil pátýho sedmim, takže čtvrtej byl ůplně ze hry. Konec dlouhý, všechno dlouhé. Štěstí je štěstí. Vrahem byl... (zahradník?)

28.5.16
Yan se rozběh, se odrazil, přeletěl, dopad, se překulil, se oprášil a se zatvářil uraženě. Porota zatleskala a poslala ho do háje. Blonďatej kůň ho ignoroval. Čerstvej pomeranč se oloupal a sežral. "Když myslíš..." zareagoval (pohotově) Yan a vydal se směrem k nádraží. Jistý nemladý taxikář se mu vysmál do patřičných míst. Do toho začalo pršet tak, že nebylo vidět na krok. Na Yana padala lehce depresivní nálada, tak šel na druhý nástupiště, kde si za pětku koupil žvejkačky z takovýhotoho automatu. ... , ... ! Město se utápělo v dešti, Yan v sebelítosti. Taxikář byl naštvanej, protože mu napršelo do auta. Porota byla znuděná, protože se nic nedělo. Koně všichni ignorovali, protože byl děsně nesympatickej. A pomeranč... (?)

31.5.16
"Někteří lidé si naprosto nesmyslně spojují pomeranče s ropou. Dle našeho výzkumu se můžeme domnívat, že vůbec nevíme proč. Z oficiálních zdrojů se nám nic zjistit nepodařilo, ale z neoficiálních taky ne. Ale včera v noci se mi zdál sen... a zdá se, že by to mohlo mít něco společného s člověkem jménem Yan. Z historického hlediska je to krajně nepravděpodobné, ale psychologové nás ujišťují, že ňákej magor se najde vždycky."

32.5.16
Rozmanitý příkop pověstí se hluboce vinul skrz nekonečné šiky příběhů. V něm pobíhali malý mužíčci se zelenejma čepičkama a vařili čaj. Na jenom konci stál stůl prostřený pro oceán a jeho partnerku a na druhym konci byla díra plná zákonů a hoven. To značně nabourávalo stabilitu okolo stojících příběhů. A nakonec umřel. A vlastně ani to ne. Ůplně na druhý straně stál šéfskřítek a komandoval prvorepublikovej kávovar. Někteří umělci z toho udělali výjev hodný své slávy, ale my víme, že za to může ten malej se střevama. A když přišla bitva, tak se teprve přišlo na to, že se nedostavil oponent.

33.5.16
Kdy už skončí ten ******** květen?!

---