Pocity VIII

K nadcházejícímu roku 1997 jsem vzhlížela s nadějí.Tíživost následného času ,se vší tvrdostí na mne ještě nedolehla ,i když byla za dveřmi .Rozbřesk Nového roku mne zastihl v polehávání a podřimování na sedačce,z kterého mne vytrhly linoucí se líbezné moravské písně.Kouzelný začátek  mylně navozoval pocit zdárného vyřešení potíží.Několik klidných dní pocit umocnilo.Ničivá smršť požehnaná demoličním výměrem se však poznenáhlu roztáčela.Majitelův právník mne v dopise přesvšdčoval k přestěhování se do připraveného rovnocenného bytu.Od podzimu roku 1995 jem stále utvrzována kvalitami tohoto bytu nejen právníkem ,majitelem,starostou,ale i jednotlivými občany.Avšak o nestranné odborné posouzení nebyl z této řady posuzovatelů projeven zájem.Uspělůa jsem až u soudu a 1.7.1997 došlo k soudnímu porovnání stavu obou bytů _nabízeného i dosavadního.Rozsudek z 9.7.1997 vyzněl v neprospěch nabízeného bytu.Rozsudek však nemohl zabránit následkům vycházejících  z majitelova práva jednat se svým majetkem podle vlastního uvážení.Právo nájemníka úřady nezajímalo a ani nezajímá.Vyjádření pana starosty moje slova potvrzuje:,,Pokud budu volit mezi právy majitele a nájemníka ,upřednostním majitele!" Slova vyřčená před zástupci Sdružení nájemníků,nešla vzít zpět.Moc se o to pan starosta snažil.Tentokrát jsem nebyla sama byli jsme tři.Mluvím o nezájmu úřadu k právu ,které jsem zákonem měla dáno,vycházím ze zkušenosti nekonečného řešení,zkreslování stavu,odkopnutí. 

---