Nad zasněženou plání svítá v mžení

Nad zasněženou plání svítá v mžení,

paprsky poutají svou slabostí zrak žen,

jimž se zle snilo včera po setmění,

než přišel spánek, drtící ten sen.

 

Sinavá plachta pokryla mdlý svět,

velký a něžný jako hořké bdění,

jejž těžkým čelům přetlo rozednění,

když duši zkoumala, již sotva něco změní.

 

Je jako okamžik za vlnobitím let,

je plná lesků, výdechů a chvění,

má hříchy dětí, jenom sladká není.

A až pohasne den, mlčky se vrátí zpět.

---