Vidím lidi...

Vidím rybník, kolem rákosí,
vidím lesy, větve nemusí –
snášet tíhu ve svém srdci,
snášet tíhu jen já musím.

Vidím louku, a v ní kvítí,
vidím pole, a to svítí.
Obilí v něm pořád zlátne,
ale já musím tu tíhu snášet dále.

Vidím nebe, šedé a kalné,
vidím mraky, putují dále.
Já tu sedím obklopená lidmi,
avšak nerozumím si s nimi.

Vidím lidi, baví se spolu,
vidím sebe, sedím sama u stolu.
Moje srdce i duši kalí žal,
já tu stále sedím dál!