Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSlyšet a vidět
20. 11. 2005
0
0
1191
Autor
genschman
Slyšet a vidět
ve velkém spěchu
zástupy žen a chlapíků
ženou pod nějakou střechu
kapky se řítí na žebra deštníků
chodník z holubího pohledu
promění se v dětské hřiště
bez radosti, bez nápadu
plné šedi, snad změní se to příště
začalo pršet, kapka stíhá kapku
poté soustřeďují se na zemi
a smáčí nejednu tlapku
i boty pána a střevíček ženy
deštník za deštníkem se uhýbá
jedné hlavě bez mobilní střechy
jedné z mála, kterou Bůh nelíbá
a neplní jí pupeční měchy
jako moru uhýbají se všichni
klečícímu, trpícímu a smáčenému
před morem rozum říká ´prchni´
hlavně nepomáhej ubohému
klečící žebrák v póze mučedníka
zavřené oči a sepjaté ruce
prosí za své srdce uličníka
prosí za odpuštění, nechce mince
hluše naslouchá proudícímu davu
prosí déšť, lidi, Boha
jen kapky zastaví se o jeho hlavu
ale z lidí nikdo, nezastaví se ani noha
pohledy z pod tmavých deštníků
před ubožákem prudce uhýbají
ignorují ho jako jeden z patníků
snad stydí se alespoň potají
v tom deštníkovém proudu
plující bílá hůl před slepcem
oťukává rodnou hroudu
a popichuje ji svým bodcem
cestu svých nohou
vidět nemůže
jen hůl a pes pomohou
nikdo jiný nepomůže
v tu stane slepý před hluchým
žebrák naslouchá krokům slepce
slepec pohledem němým
a suchým okem zapláče trpce
setkaly se dva monumenty
dvě bolesti lidských srdcí
dva špatně vyplněné dokumenty
o oprávněných reklamací
osude každý z tebe má strach
ať člověk bez poskvrny
nebo nemilosrdný vrah
i ten co skrývá se za korunku s trny
hluchý žebrák a oslněný slepec
celý život do černé kroniky
píší nekonečně dlouhý sloupec
plný soužení a duševní paniky
zatímco ti šťastní nečtou kroniky
nezabývají se životem do hloubky
pro ně je jednoduší leštit kliky
a uklánět se smeknutými klobouky
život žít, být jím zmítán
nahoru bum, dolu prásk, hlavně tiše
hloupými lidmi být odmítán
jenom se neplazit po břiše
nenechat se strhnout lavinou,
ubohostí lidských životů
nehrát si na duši nevinou
a odstoupit dál od plotů
od plotů a hranic
těch co dobře slyší a vidí
a přesto nechápou nic
slepě nahlíží na srdce lidí
kteří žijí okolo jejich plotu
uši vystrkují za ty své hranice
a hluše naslouchají tlukotu
poté zbytečně tonou v hluché panice
raději budu hluchým
a slepím, třeba i žebrákem
když nebudu se ohýbat před nikým
hlavně ne před hlupákem
ve velkém spěchu
zástupy žen a chlapíků
ženou pod nějakou střechu
kapky se řítí na žebra deštníků
chodník z holubího pohledu
promění se v dětské hřiště
bez radosti, bez nápadu
plné šedi, snad změní se to příště
začalo pršet, kapka stíhá kapku
poté soustřeďují se na zemi
a smáčí nejednu tlapku
i boty pána a střevíček ženy
deštník za deštníkem se uhýbá
jedné hlavě bez mobilní střechy
jedné z mála, kterou Bůh nelíbá
a neplní jí pupeční měchy
jako moru uhýbají se všichni
klečícímu, trpícímu a smáčenému
před morem rozum říká ´prchni´
hlavně nepomáhej ubohému
klečící žebrák v póze mučedníka
zavřené oči a sepjaté ruce
prosí za své srdce uličníka
prosí za odpuštění, nechce mince
hluše naslouchá proudícímu davu
prosí déšť, lidi, Boha
jen kapky zastaví se o jeho hlavu
ale z lidí nikdo, nezastaví se ani noha
pohledy z pod tmavých deštníků
před ubožákem prudce uhýbají
ignorují ho jako jeden z patníků
snad stydí se alespoň potají
v tom deštníkovém proudu
plující bílá hůl před slepcem
oťukává rodnou hroudu
a popichuje ji svým bodcem
cestu svých nohou
vidět nemůže
jen hůl a pes pomohou
nikdo jiný nepomůže
v tu stane slepý před hluchým
žebrák naslouchá krokům slepce
slepec pohledem němým
a suchým okem zapláče trpce
setkaly se dva monumenty
dvě bolesti lidských srdcí
dva špatně vyplněné dokumenty
o oprávněných reklamací
osude každý z tebe má strach
ať člověk bez poskvrny
nebo nemilosrdný vrah
i ten co skrývá se za korunku s trny
hluchý žebrák a oslněný slepec
celý život do černé kroniky
píší nekonečně dlouhý sloupec
plný soužení a duševní paniky
zatímco ti šťastní nečtou kroniky
nezabývají se životem do hloubky
pro ně je jednoduší leštit kliky
a uklánět se smeknutými klobouky
život žít, být jím zmítán
nahoru bum, dolu prásk, hlavně tiše
hloupými lidmi být odmítán
jenom se neplazit po břiše
nenechat se strhnout lavinou,
ubohostí lidských životů
nehrát si na duši nevinou
a odstoupit dál od plotů
od plotů a hranic
těch co dobře slyší a vidí
a přesto nechápou nic
slepě nahlíží na srdce lidí
kteří žijí okolo jejich plotu
uši vystrkují za ty své hranice
a hluše naslouchají tlukotu
poté zbytečně tonou v hluché panice
raději budu hluchým
a slepím, třeba i žebrákem
když nebudu se ohýbat před nikým
hlavně ne před hlupákem