probuzení

Je 30.9 22:45 a já se cejtim jako vyvrhel světa.Nevím kdo sem,kde bydlím,kam patřím.Všechno je mi cizí,vzdálený,neurčitý.Je to jako ve špatným snu,kterej nemá začátek ani konec.Možná hledám sama sebe.Nebo sem konečně přišla na pravdivost života a z toho sem tak otrávená.Z pravdy,kterou sem měla celou dobu před očima,ale  přehlížela sem jí.Všichni tu pravdu jednou dřív nebo později najdou.Přehlídnou jí jen ti,co se jí bojej,skrývaj se za svoje sny a lživý věty o kterých sami věděj,že nejsou pravdiví.Jako víra bez boha.Přetvářky sou zbytečný.Podívej se pravdě do očí a ber jí takovou jaká je…