Osudové ráno

To ráno bylo něčím zvláštní

Když tmu přemáhá světlo ranní,
ten den se zdáti bezelhaní.
Dnes osud ukáže mi cestu,
já nemám strachu z velkých gestů.

Jak ležím a koukám z postele,
za oknem černí andělé,
laskavý úsměv, vlídná tvář,
kdo znás je lhář či intrikář?

Nemíním strávit další rána,
s anděli jenž pro ně brána,
nebeská je zavřená.

Mé životní rozhodnutí,
skoncoval jsem bezehnutí.
Můj stereotypní život,
nedostane nových výhod.

Mě nepřemohlo pokušení,
zvlád jsem svoje noční snění,
a sám za sebe prohlašuji,
já nekončím, já dále žij

---