Barbie Girls

BARBIE GIRL

            Už aby to jelo, řikám si a stojim přitom na zastávce a jako každej den čekám na trolejbus č. 52, kterej mě odveze domu. Koukám se doblba a přemejšlim, co budu dělat večer. Že bych šla s partou do toho kina?

            „Ty vole, no tos normálně neviděla!“ zařve někdo vedle mě. Probírám se z šoku a prohlížím si autorku onoho řevu. Je to dívka asi tak 16 let stará a nadšeně se baví se svou kamarádkou. Má blonďaté skoro až bílé vlasy. Barvu očí nepoznávám, protože přes ty tuny řasenky a fialovejch očních stínů to prostě ani poznat nejde. Na uších má obrovské náušnice, trochu mi připomínají kroužky na ringo. Její krk tíží asi půl kila stříbra. Nad jejím oblečením opravdu žasnu. Obdivuju dívky, které se oblékají přesně podle časopisů Bravo Girl, Dívka a spol. Já sama bych se neodvážila si na sebe vzít zelenofialový kabát, bílý korzet, žlutou minisukni asi tak o tři čísla menší než bych potřebovala a růžové semišové kozačky s podpatky, na kterých bych si s jistotou zlomila nohu už při prvním kroku. Navíc ta dívka musí být velmi otužilá, protože i když je venku -6 °C a já přímo mrznu, ona má v klidu úplně rozepnutej kabát a je vidět její holé břicho s piercingem a již zmiňovaný bílý korzet, ze kterého jí vnady přímo přetékají. Přes rameno má hozenou růžovou plážovou tašku.

            Druhá dívka je v podstatě to samé, akorát má černé vlasy a velmi opálenou pleť. Nejspíš ze solárka. Musím se trochu smát, protože s černými očními stíny až k obočí a rudou tvářenkou mi připomíná Indiána pomalovaného válečnými barvamiJ.

            Jsou to tzv. Barbie, ale proč se jim vlastně tak říká? Protože jsou tak umělé a veškerý svůj čas tráví u zrcadla a nebo se svými kamarádkami? Protože když uvidí kluka, který zrovna vnější krásou neoplývá, hned řeknou: „Ježiš, to je debil!“ aniž by ho poznaly, tak proto? Protože se baví se svojí tzv. nejlepší kámoškou, ale za jejími zády jí pomlouvaj jak jen to jde? Těžko říct.

            Já vím, že se to nemá, ale poslechla jsem si kousek jejich rozhovoru. No ono to vlastně ani nedalo přeslechnout, protože ty holky mluvili fakt šíleně nahlas.

„Normálně se tam s nim vykusovala! K*áva jedna!“

„To vona teda je, ale vy*er se na ní!“ odpoví druhá a slastně si potáhne z cigarety.

„Nevim, proč se ta trubka musí před každym předvádět, už je fakt trapná!“

„Hm, hele jdeš dneska do Blůčka?“

„To nevim ,nemam vůbec prachy a matka už mi žádný nedá, dylina.“ Odpoví naštvaně.

„Tak tam někoho sbalíme a oni nás pozvou, stačí, když si vemeš to červený triko, co máš.“

„Tak jo, ale nesmim se vožrat jako minule, jsem to tam málem hodila.“

„No jasný, to bylo fakt hustý…K*rva, zlomil se mi nehet, už zase dop*dele!“

„Hele, mně už to jede, tak v šest na Míráku a vem mi ten film s Joshem Hartnettem!“

„Hm, čau!“

            Usmívám se a řikam si, jak strašně moc jsem ráda, že jsem jaká jsem a taky to, že si s tzv. Barbínami nikdy moc rozumět nebudu. Mam prostě jiný cíle a zájmy.

            Čekám dál na trolejbus č. 52, který mě odveze domu. Už aby to jelo…