Já jako důchodce v MHD

Já jako důchodce v MHD

            Předem chci upozornit na to, že celý příběh je smyšlený a že jakákoliv podobnost je čistě náhodná. Prostě to berte s rezervou:-)

            Stojím na zastávce a čekám na autobus. Opírám se o hůl a těžce oddychuju. Konečně je tady ten autobus. Čekám, až lidi vystoupěj, ale přestane mě to bavit a tak se cpu do autobusu ještě když lidi vystupujou. Rozčiluju se a šťoucham je holí, aby už vypadli. „Nemůžeš počkat dědku?!“ zařve mi někdo do naslouchátka. Jen se usměju. Musim tam bejt přece první!

            Autobus je poloprázdnej, ale já se stejně belhám k místu pro invalidy. Seděj tam nějací chuligáni ale je to přece moje místo! Přemůžu se a slušně řeknu: „Dovolíte?“ Ty parchanti se po mně udiveně podívaj a začnou mektat něco o tom, že támhle je taky místo. Začnu jim nadávat a vyhrožovat holí a tak se zvednou a sednou si jinam. Zaslechnu jen: „Zasr*ný krabi!!!“ Nevim, co tim myslej, ta mládež je dnes opravdu strašná. Posadim se a upravim si větrovku.

            Jedu do Globusu. Maj tam sice od osmi a teď je teprv sedm, ale já tam prostě chci bejt první a nevadí mi, že tam budu muset ještě takovou dobu čekat.

            Přistoupí můj známej a tak si vesele vyprávíme o tom, kdo byl teď v poslední době na jaký operaci, o mizernym důchodu a o tom jak maj v Lídlu papuče za 19 Kč. Samozřejmě nezapomeneme nadávat na tu dnešní mládež. My jsme byli v jejich věku přece úplně jiný! My jsme nespali s holkama, nechodili na pivo a ke starším lidem jsme se chovali vždy s úctou.

            Nastoupí dívka asi tak 17 let stará v minisukni a kozačkách. Zíram jí na nohy a vůbec mi nevadí, že o tom ví. Utřu si  slinu a chystám se vystupovat. „Uhni ty fracku drzej, nevidíš, že vystupuju?!“ zařvu. Přetáhnu ho síťovkou po hlavě a cpu se ke dveřím.

            Konečně jsem venku. Cestování MHD s tou dnešní mládeží vážně nesnášim. Divim se, že je do těch autobusů vůbec pouštěj. Vysmrkám se a belhám se ke Globusu. Život je krutej.