The Action!

THE ACTION!
Realita dopravní nehody - emotivně koncipovaná show, skutečný příběh o skutečných lidech se skutečnými zážitky. To není fikce, to je... The Action!
Tak takhle zněl popisek kulturní akce, na kterou jsme s naší třídou šli. Myslela jsem si, že to bude nějaká nudná přednáška od někoho rádoby důležitě a chytře vypadajícího o tom, jak nebezpečný je alkohol za volantem apod. Opak byl ale pravdou. Tato akce mě dost překvapila.  Myslim, že zpomalené záběry bourajících aut a úrazy lidí vevnitř měly hodně velký účinek. Dost na mě taky zapůsobily výpovědi policisty, hasiče, záchranáře, ženy, co přišla o svého syna a ženy, co příčinou autonehody ochrnula od pasu dolů.
Když to tak člověk poslouchá a představí si, co všechno se může stát, tak teprv potom mu dojde, jak velký ty rizika za volantem  nebo na motorce vlastně jsou. 
V době, kdy jsem chodila do třeťáku na gympl, si snad všichni dělali řidičák. Pořád o tom mluvili a chlubili se, jak jim jejich otcové a matky pučují auto a jak si to hasí 120tkou z Ústí do Teplic bez papírů. Nebo jak jede pár lidí z hospody opilejch tak, že se ani netrefěj prstem na špičku nosu. Předváděj se, soutěžej a pak málem skončej v příkopě. Prostě děsný frajeři a frajerky. Já jsem si tehdy taky měla dělat řidičák. Nechtěla jsem, Měla jsem strach, že se někde vybourám, někoho přejedu nebo to do mě někdo napálí.
Jezdím často s tátou v autě po Ústí a není jízda, aby se táta nerozčiloval, že někdo nedal blinkr apod. Večer ve zprávách je toho taky dost. Než mít auto a zabít se kvůli nějakýmu s prominutím ožralýmu blbečkovi, co to do mě napálí, tak to radši budu jezdit celej život autobusem a vlakem. Možná jsem srab, ale ten život mi za to stojí.
Člověk si může jen tak někam vyjet na projížďku, třeba na výlet s rodinou. Tatínek si pěkně řídí, dodržuje všechny předpisy, pouští důchodce na přechodu a vůbec se nerozčiluje, že ten dotyčnej přechází moc pomalu. Všichni jsou připoutaní a vesele se baví. Maminka tatínkovi vypráví, jak je ten den krásný počasí a děti se vzadu pošťuchujou a smějou a z rádia hraje příjemná hudba. Celá rodinka je šťastná. Pak se jednou tatínek podívá do zrcátka, kde vidí auto jedoucí tak 220tkou a klidně to může bejt to poslední, co kdy uvidí... Zlomek vteřiny a je konec. Život Vám proběhne před očima a vy si uvědomíte, jak málo jste toho prožili a co všechno jste ještě nestihli udělat.
To samý se může stát u lidí, co jedou třeba opilý z diskotéky. Skvěle se bavěj, v autě ještě popíjej pivo. Kolikátý už? Pozornost slábne...smyk, rána, zatmění. Řidič, kluk kolem dvacítky se pak probudí z bezvědomí a zjistí, že vedle něj sedí jeho přítelkyně, který se podivně lesknou oči. Je mrtvá a jeho nejlepší přátelé taky. Bude si to vyčítat do konce života.
Každej den někdo umře při autonehodě...otec, matka, děti, důchodce, kluk, holka...může to bejt kdokoliv. Ze silnice se odkliděj sešrotovaný auta a motorky, zametou se střepy, označej se stopy, odvezou se mrtví a zbyde tam jen kaluž krve. A život jde dál a nikdo to už nevrátí, ale přeci jen tomu můžeme zabránit. Stačí jen chtít...

---