Balada z korálové pouště

Do kokotů s minuciózním psem

na láhvi s otvíracím dnem

beze slov i na poušti

stáří slonů tě pokouší

 

Na návsi odráží se ze skla

stará hrbatka drsná

ty věříš, že pohne se

a protne se se se

 

Ref. Pouštíš divost nejvyšších kmenů

Naléháš, abys porozuměla svýmu citu

Cokoliv ti člověk dá

Ty počkáš, jak rosa opadá

Žádný stesk, žádné prádlo,

žádná šance, žádné právo

žádný povzdech, žádné plutí

žádný sen, žádné perutí

 

A pouští se line savana

samotná jak růže a vosa

soběstačnost bolí v krvi

někdo ti to furt mrví

 

A cit duchu kastruje sám sebe

pohlédneš vzhůru do nebe

nabádáš se, cos udělala

a budeš i ona z tralala

 

Ref.

 

Na ruce se okrajuje peněz kurt

někdo by řekl, děvče huj

na návrat stačí ti ulpění

dederon, růže, opochvění

 

ref.

Že ti nikdo nedal pas, zaslechneš můj hlas

Cokoliv ti odpustím, vymyslíš si dosytosti

Tak nic nelámej, bež tem kde jest ti oukej

a už na nic nemysli, všechny pojmy jsou jen výmysly

---