Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKyllaros a Hylome
29. 11. 2005
1
0
1766
Autor
chvála
Kyllaros a Hylome
Lehoučký, tmavý plášť rozprostřela Nykta nad krajem hornatým.
Jemný šum, tichý je řeky tok a jen pod kopyty Kyllarose lomí se větvičky sekvojí.
Těší se, milou uzří již brzy.
Hylloma čeká, vášeň z očí srší.
Plápolá jak věčný oheň .
Krásný Kentaur s vlasy černými jak havrana šat, splývají přes ramena.
Chvátá, milou svoji již chce mít v obětí, líbat chtějí rety.
Luny svitem leskne se jeho vlas, jak panny pramen.
Hyponos vládne drahnou chvilečku, nad krajem i lidem.
Ptáčatům uzamkl zlatým klíčem hlas,
lidem svůdné sny uvodil holí bělenou v řece Blažených.
Ještě skok, druhý...
Sladké polibky již Kyllaros rozdává své milence.
Opětování milenčino nezná míru cudnosti.
Sladká, přesladká vášeň rozdráždila pudy chtíče spojení.
Pařátem silným jej rvala touha, brázda chlípnosti ozdobila líce.
Hyponos, ten rád přihlíží k tomu trýznění těl, úpění retů krásných.
Jsou jak bílé gladioly.
Prostě, jsou to kentauři. Praví Hyponos.
Rod neřesti je to.
Mater Matula směje se jeho slovům.
Mám ráda kentauři, jejich touha po lásce mne ukájí.
Lehkým závanem obdaří každou ženu mateřstvím.
Lapithové, ty kují pikle, meče brousí.
Šípy ostré nachystány, jen zasáhnout cíl.
Brzy, brzy ty ostré budou probodávat těla, scéna krvelačná nastane.
Zatím, prozatím noc plná vášně, chtíče spojení.
Pár je šťasten, kapičky potu ztékají, vsakují v srst lesknoucí.
Řev ozval se, litý boj nastal.
Krutost, tvrdost nesena nocí.
Kentauři zmírají pod hněvem Lapithů.
Kyllaros, ten krásný kentaur, bránit reky své chvátal.
Milenka jeho k sestře své běží a tu?
Šíp projel tepnou, jenž na krku vystupuje.
Milence volá, řine se krev, vsakuje v prach.
Raněná volá hlasem, který sotva lze vřavě pochytit.
Oko zrudlé, kol nosu ztéká slza krví barvena.
Cvalem letí Kyllaros, milenku objímá.
Ruce hladí šiji z krvavenou, pronikavý, prosebný sten zazněl.
Vrahů smích jen odpovědí je.
Luk napnut, ostří hrotu projíždí k tepujícímu srdci Kyllarose.
Poslední silou, posledním dechem ústa šeptají?miluji tě drahá má.
Oko přivřené a jen zachvěv řas zachytil svým sinavým pohledem.
Mater Matula pláče, nenaplní se touha její.
Chladnou těla krásných milenců.
Sekvoje dojati láskou, z pouštějí zelený svůj šat, by skryly vzdech poslední.
Atropos odstřihla nit krásného Kyllarose i milenky, půvabné Hylonomy.