Pět ročních období

Víš život je třeba v tom, když vidíš padat první sněhovou vločku letošní zimy, když se projdeš po bílé louce a pozoruješ svoje stopy jak se v dálce ztrácí a když druhý den vysvitne sluníčko, pohladí je svými paprsky a ony zmizí. Rozpustí se do ztracena. Nebo ten krásný pohled na první jarní lístky, poupátka když se tlačí skrze zbytky prachem zčernalého sněhu ven na světlo, aby nastavily svoji tvář všem kolemjdoucím a pověděly že je čas přestat spát, že je čas začít znovu žít. A když v létě prší teplý deštík z nebe a Ty jen tak pobíháš mezi jeho kapkami a snažíš se je spočítat a přitom Ti Tvoje ruce nestačí. Je jich tolik, že mít za každou desetník mohla by sis postavit domeček s bazénem. Potom se objeví duha a Ty lituješ, že po jejím konci nemůžeš vylézt nahoru a jen tak se sklouznout na ten druhý, co je za kopcem. Kdybys byla ptáčkem mohla bys tam aspoň doletět, ale takhle si jen představuješ, jaké by to bylo sklouznout se po duze. Po létě pak přijde podzim a Ty začneš obdivovat barevnou nádheru smíšeného lesa, kolem kterého jezdíš každý den do práce, kdybys jen tolik nespěchala a mohla se zastavit vytáhnout štětec a malovat. Jenže pořád jsme v jednom shonu a nedokážeme zpomalit, radovat se z maličkostí, navíc nemáme ani barvy a neumíme malovat. Proto nám snad k životu místo barev byla dána láska, takový pátý roční období našeho života, které není závislé na tom, zda venku sněží, prší, kvetou sněženky a nebo padá listí. Láska si přijde kdy chce a neptá se Tě jestli smí dál. Usadí se Ti v srdíčku a Ty pocítíš nádherný pocit, a to je ten okamžik pro který stojí za to žít. Zapomeneš na to, že spěcháš do práce a nebo že jsi neumyla nádobí. Láska je stav kdy miluješ svým srdcem. A srdíčko je to který Ti říká že děláš tu správnou věc. Že miluješ! A já…?

Miluji život protože mi dal Tebe a miluji Tebe, protože Ty jsi můj život.

 Moje pátý roční období