Radosti...

Tak po dlouhé době byl fakt úspěšný den. A díky tomu vznikla má první optimistická báseň.. Těch smutných už bylo příliš moc..

Už dlouho jsem u sebe neviděla
hvězdičky v očích,
neustálý jemný úsměv na rtech,
nezažila takový pocit štěstí a
příjemného tepla,
že by to byla láska?,
co rozzářila světla.
Světýlka tak časté,
jako vločky sněhu,
všechny plaché,
jak rozdávají něhu.
Nepatrné nedoteky nohou,
kradmý pohled
a rozechvělost obou.
Ve vzduchu se jemně třepotá,
pak už jen „sbohem“
a sladká tesknota.
Jen srdce se v duchu tetelí,
když vidí,
že pro něj chumelí…

---