Lesní rozjímání

když měsíční svit problikává mezi borovicemi a člověk ví, že není v celé samotě sám

Druhá míza z tvojich rukou
Dech a sláva krátkých veršů
Krůpěj rosy za úplňku
A krůpěj potu ze tvých rtů
Za mírného žáru vánku
Polehounku zakvrdlat
Tou z dřeva stromů
-starobylou-
Zkrabatělou kůrou

List z borůvčí přilít z hrsti
A šťopičku slaných slz
A jako střípek na vrch
Mochomůrčin závoj
Z pavoučích radovánek
Pletou si je dívky
Jak ptáci si štěbetají
-pavouci-
Mezi sebou

Ty všechny síly dohromady
Jak velká noční pouť
Tě rozehřejí na prsou
A ukážou ti něžná tajemství
Zahalena hedvábím
Kdo pár kroků do ní udělá?
Projde kousíček dál
-tmou-
A nezmizí

Jak tato slova lákají mě
K tomu abych přistoupil
Prodírat se skrz kapradí
S tmou za zády i před nimi
A kolem lesk očí
Těch co čekají návrat
Svých vnitřních těl
-duší-
Možná i zbytečně

Láká mě to stále blíž
Jak sípající bodláčí v stráni
A nahoru je to ještě kus
Pořádná štreka
A strach a strach
Přitom není se čeho bát
Když uvaříš lektvar
-lásky-
Pár doušků …………a cesta je volná………………..

---