Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBílé magnolie
02. 12. 2005
2
2
1763
Autor
chvála
Bílé magnólie
V těžké agonii snil o bílých magnóliích.
Chlad mramoru vdechoval, rety rozpraskané šeptaly.
Tiše šeptaly slova modlitby, by nikdo neslyšel.
Svíce ozařovaly oltář smíru.
Mezi modlitbou ptal se na osud.
V těžké agonii snil o bílých magnóliích.
Chlad mramoru v žíral se v klouby,
kdy ruce ztuhlé zábly, křeče chytaly.
Růženec prsty zkřehlými jen sotva cítil.
Svící mihotavý plamínek chvěl se závanem dechu.
V těžké agonii snil o bílých magnóliích.
Bílé perutě odnáší ty plátky vonící.
Srdcem rval žal, po bledých lících slané kapky ztékaly.
Chlad mramoru jej zbavoval tepu života.
Přec, přec nitrem pokoj nesen.
Srdcem neslo se Ave Maria i Memento More.
V těžké agonii snil o bílých květech, čistotě srdce.
Před oltářem klekal, prosil i snil zároveň.
Na řasách třpytily se slané kapky pokory.
Rety rozpraskané líbaly zlatý křížek
a prsty zkřehlé přebíraly černé kuličky růžence.
Kdo byl, jenž snil o bílých magnóliích?
Jsem to já, jsi to ty...
V těžké agonii snil o bílých magnóliích.
Chlad mramoru vdechoval, rety rozpraskané šeptaly.
Tiše šeptaly slova modlitby, by nikdo neslyšel.
Svíce ozařovaly oltář smíru.
Mezi modlitbou ptal se na osud.
V těžké agonii snil o bílých magnóliích.
Chlad mramoru v žíral se v klouby,
kdy ruce ztuhlé zábly, křeče chytaly.
Růženec prsty zkřehlými jen sotva cítil.
Svící mihotavý plamínek chvěl se závanem dechu.
V těžké agonii snil o bílých magnóliích.
Bílé perutě odnáší ty plátky vonící.
Srdcem rval žal, po bledých lících slané kapky ztékaly.
Chlad mramoru jej zbavoval tepu života.
Přec, přec nitrem pokoj nesen.
Srdcem neslo se Ave Maria i Memento More.
V těžké agonii snil o bílých květech, čistotě srdce.
Před oltářem klekal, prosil i snil zároveň.
Na řasách třpytily se slané kapky pokory.
Rety rozpraskané líbaly zlatý křížek
a prsty zkřehlé přebíraly černé kuličky růžence.
Kdo byl, jenž snil o bílých magnóliích?
Jsem to já, jsi to ty...