Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNa návštěvě u taoistického mnicha, aniž jsem ho zastihl
Autor
Citliváduše
Na návštěvě u taoistického mnicha, aniž jsem ho zastihl
- šest variací na čínskou báseň
1. Daktylus, AABB
Slyším psa štěkati uprostřed vod,
vidím květ broskvoní, jak nese plod,
jelena v houštinách občas zřím,
polední zvonění tu ovšem neslyším.
Divoké bambusy kryje cár mlh,
letící prameny, zelený vrch,
nikdo tu neví, proč odjel a kam,
opřený o sosnu zůstávám sám.
2. Jambus, ABAB
Psa štěkot ztrácí se ve zvuku vody
a broskvoň deště hustých květů nese,
za krátký čas vydá své první plody,
a v lese temném občas jelen zamihne se.
Je poledne a zvony vůbec neslyšet,
jen pramen mlh se táhne k vrškům někam,
leč nikdo nepoví, kam zmizel starý kmet,
já opřen o sosnu tu marně na něj čekám.
3. Jazykem mladé generace
Topí se tu ňákej čokl,
slyším divný štěky z vody,
jdu za jedním starým dědkem,
protože má dobrý hlody.
Co já ale nepochopím,
proč bydlí až v týhle díře,
všude roste jenom křoví,
v lese je to samý zvíře.
Mokro, bahno, jámy, mlha,
všude kolem samý hory,
to si dědek pěkně vybral
- nic proti, ale sorry.
Kvůli stromům tma jak v pytli,
to je teda cool,
v živote bych tady nežil,
nejsem přece vůl.
Prej tu zrovna dneska není,
to je teda supr,
tak to můžu rovnou sbalit,
to je v háji, do pr...
4. Dětská rýmovanka
Pes se topí ve vodě,
broskvoň kvete v zahradě,
z lesa jelen čučí,
polední zvon mlčí.
Bambus mizí v mlhách cárech,
pramen stéká z vrchu v párech.
Odešel, však kam?
To se načekám.
5. Ve starém jazyku
Aj, v stínu kapradí potůček plyne,
přeskvělým květovím broskvoňka slyne.
Krhavým okem zří cizáka laň,
věz, že jen nelibě pohlíží naň.
Byť znaven, neželím námahy oudů,
zvonu hles zaniká v šumění proudů.
Vydav se v polednách za oním mnichem,
klestím se bambusy, zeleným tichem.
Prales, vzav na sebe těžkých mlh háv,
zmizel včil v mžiku, jak proutkem by máv.
Na holé mýtině jal jsem se ptáti,
kam zmiz´ děd kosmatý, a kdy se vrátí.
Záhy se dovídám neblahou zvěst,
kmeta jsem nezastih, na cestách jest.
Smutná a zklamaná je duše má,
bloudí pod sosnami, zkormoucená.
6. Úderné čtyřverší vystihující podstatu problému
Navštívil jsem přítele,
ale on tam nebyl,
zapomněl jsem, ze je pryč,
jsem to ale debil.