Poslední myšlenka

Pozoroval svoje ruce a jakási nevyslovitelná, vnitřní úleva z toho, co se konečně odhodlal učinit, mu zaplavovala tělo pocitem blaha a souznění. Bolest se mohla zdát nesnesitelná, ale v jeho rozpoložení se dala docela lehce posunout někam za hranice vnímání, dala se odložit na později.
Zavřel oči a zatnul zuby, snažil se již na nic nevzpomínat a pročistit mysl, ale přece se nakonec nedokázal přemoci a aspoň v myšlenkách sevřel v náručí tu, kterou nemohl mít. Tu, kterou bezmezně miloval, tu, díky které pochopil, že určujícím prvkem života není láska sama, ale bolest, jež z ní vychází. Viděl ji docela zřetelně, krásnou a výjimečnou, tak jako si ji pamatoval z jejich posledního setkání, které pro ni jako obvykle neznamenalo nic, ale pro něj to byla poslední kapka, kterou mohl snést. Kterou byl ochoten snést. Viděl znovu její úsměv v odstínu včelího medu, její pohled v barvě letní bouřky, její duši v tónech nejsmutnějších balad.
Láska je mor. Neuvěřitelně nakažlivý a smrtelně jedovatý mor, před jehož chtivými spáry není úniku a na jehož následky všichni bez rozdílu věku či pohlaví nakonec doplatí. Teď už to věděl a jediné, čeho litoval, bylo, že ona už jeho vyznání neuslyší. Bylo jedno, jestli si ho vůbec zasloužila slyšet, nebo ne, ale srdce mu přesto sevřela neurčitá bolest z šance, kterou promrhal a kterou už nikdy nedostane. Ale snad to tak nakonec bylo lepší. Lepší pro ni, neboť ublížit jí by byla ta poslední věc, kterou by chtěl. Její štěstí, její láska a její život půjdou dál. Jeho život se zasekl v koloběhu neštěstí, bolesti a věčné tmy, ale on si naštěstí uvědomil, že osvobození se dá dosáhnout a že je to jen otázka času a odvahy.
Zhluboka se nadechl. Byla pryč, na hony vzdálená a přesto vždycky při něm, držíc ho ve dne, v noci za srdce a udávajíc jeho bezcílným dnům směr, kterým už ovšem dál nemohl jít. Dala mu světlo a dala mu smysl, sama nezúčastněná a přece tolik zahrnutá do všeho, co dělal nebo dělat chtěl, do všeho, co cítil nebo měl cítit. Dýchal ji s každým novým ránem, cítil ji ve vzduchu, jeho život jí byl prosycen od trpkého začátku až do strastiplného konce.
Znovu otevřel oči a podíval se na svá zápěstí, která se ztrácela v záplavě krve vytékající z jeho otevřených žil. Zachvěl se při tom pohledu a pak upadl do bezvědomí. Jeho poslední myšlenka patřila jí.

---