Svět

Hluchotu lechtá uchechtaný křik

dětí bez tváře bez sebe vztahující ruce

po svých matkách.

Rozvázaná tkanička od boty,

kterou už stejně neobuju,

nechce mi ukázat směr.

Ty mi podej ruku a

zaklepem spolu na vrata od světa.

Budeš mě milovat

psí láskou.

A já si počkám

až za mnou zaklapne víko

od popelnice života.