Óda na smutek

na památku našeho milovaného psího přítele, který byl zahryznut v lítém boji...

Óda na Smutek

 

Zemřít viděl jsem,

mnoho nadějí,

mnoho skutků,

však prost jsem všech slz,

prost jsem všech smutků.

 

Jako by na strunu mi hráli,

tu píseň co do duše mi dávno vňali,

dnes žal si vybral svou daň,

na těch co rád jsi měl.

 

Dnes velkých druhů svých a přátel,

přítel největší,

osudem hnán,

jsi náhle, zčista oněměl.

Noci tichý stín,

a srst jak z ocele,

vždy zůstaneš v mé duši,

patřit mezi přátele.

 

Usnul jsi náhle bez ptaní,

jak zavírá se květina,

odešel tam,

kam světlo, za tmy chodívá.

 

Slza po nehybném oku Ti stéká,

duše ven z těla se svléká,

srdce nám všem pohladila,

touha Tě milovat, navždy snít,

smrt spravedlivě oddělila,

to shnije, to bude žít.

 

Krev do země se vpila,

slzy zaschli na tvém boku,

věř, my nikdy nezapomenem,

na věčnost ve Tvém oku.

 

Ztraceni v šílenství nepravých skutků,

dnů prošlých a prázdných,

duše nezvyklé smutků,

dlouhou nit životem tkáme,

dokud se znovu neshledáme.

 

Tam na konci toků,

na tělech mnoha soků,

silní jako skála,

krev stékající z boků . . .

---