Opuštěný dům a jeho hra

Opět se jedná o jednu z mých prvotin.

Opuštěný dům a jeho hra
I.
Těžké černé mraky plují oblohou
nad zemí pustou, opuštěnou.
Tu hle, vysvitl měsíc
a ozářil svým paprskem
tuhle pustou zem.

Pustá to zem, jen rozhlédneš
se a zříš nekonečné plochy trav
tu možná jeden strom či dva.
Jak se k zemi klátí pod větrem
ukrutným jak ďas.

Podíváš-li se pozorně však zříš
vyjímku této krajiny bohem
zapomenuté - prázdný dům
a jeho stín. Jak u hustého lesa
stojí sám, opuštěný. Zvolna chátrá
a spí, jak jen tak domy smí.

Dnes však vyjmečný to den,
z okenic se line záře jedné
svíce zapálené. Svíce, jež tmu
proťala a komnatu ozářila, vetchým
plamenem se chvěje.

Stíny tak hrůzostrašné, že
živou duši děsí. Normálního
stavu nabývají. Na stěnách můžeš,
ale zřít hru světel a stínů, jak se rychle
pohybují...

II.
Co to asi může být? Ptáš se.
Odpovím ti, žádný duch ani zvíře, jen
tři mladí pánové rozhodli se, zahrát si po nocích
karban o peníze.

První to mladík, karban
od malička hrál, podváděl
a karty fixloval. Od malička si
říkat nechával - Daniel. On byl
pozván, aby hrál.

Druhý mladík jménem Jack,
nerad prohrával a rád se smál.
S dívkami stál flirtoval. To
on vymyslel, kde dnes budou hrát.

Ten třetí Michael, básník byl,
rád žil a svého přítele Jacka ctil.
Ten ho sem přemluvil, jíti s ním
dnes večer karban hrát

To první hra začala,
peníze se na stůl položili
a karty se začly rozdávat.
Obličeje zachmuřené, aby pocit
nevydaly, jaké karty dostali...

III.
První hra se ke konci blíží.
Na stole karty víří, peníze
se po stole kutálejí.
Hle! Karty vyloženy...

Jedna flash, postupka a
král. Tu poštěstilo se a
Jack vyhrával. Daniel se
zachmuřil, však zlosti na
sobě nedal znát.

A tak na stůl padá karta
za kartou a hra následuje
hru. Noc již trochu pokročila
a peníze majitele rychle mění.

Těžko říci, kdo vyhrával víc,
u Daniela se kupa peněz
tyčí, jak hora ze zlata. Však
u přátel peněz ubývá...

IV.
Když noc k půli blížila se,
pausa se jim hodila. Michael
skromný to poeta své nové dílo
pěl, tu najednou sýček zahoukal,
neblahé to znamení, poznamenal.

A tak noc pokročila dále a
styl hry zůstává, Danielovi se
stále daří vyhrávat. Jack, pozorujíc
soupeřovi prsty, začíná míti podezření,
že ten koho ke stolu přizval, šidí!

Slunce na obzoru objevilo se a
kohout nový den oznámil.
Poslední hra byla vyhlášena a
na stůl hodně zlata bylo dáno.
Jack riskoval převelice,
aby poslední hru dobře odehrál.

Tu se stalo něco, co nikdo nečekal.
Michael, který pro skleničku vína
natáhl se, zřel jak Daniel kartu do
rukávu dává. Zamračil se a hned
Jackovi svůj objev konstatoval...

V.
Jack, popuzený objevem svého přítele,
jen kysele se usmál a vzpomněl si jak
půl noci lamentoval, že o své peníze
nadarmo přichází. Vyskočil a vrhl se na
Daniela.

Jack pravil k Danielovi za košili ho
držíc: „ Urazil jste mě pane tím, že
špinavé karty jste hrál, proto na souboj
Vás tímto vyzývám.“

Chmurný to den, který si tyto páni
v souboj dali. Za zbraň pistole stanovili.
Jack si Michaela za svého sekundanta
zvolil. Však sekundant Danielův neznámý
to muž.

Ten muž, zvaný Serv, pouzdro s pistolemi
otevřel a zbraně pánům dal. V klidu
desek kroku odpočítal a nechal
je zamířit zbraň...

VI.
Silné rány z pistolí ozvaly se a obě
pistole spadly v zem. Za nimi páni
sklátili se do mokré trávy. Daniel, než
k zemi padl už nehýbal se však a Jack
za břicho se bolestí svíral.

Tu se ozval chraptivý to výkřik, který
Michaela z hrdla vyvolal. Ten se k
Jackovi kvapem blíží, aby svého přítele
ze země zvedl. Jack mu však už do ucha
šeptá poslední slova svá.

Řka: „ Co jsem to udělal, že
jsem kvůli tomu člověka
zabíti musel. Peníze, ta zhouba
lidstva, pomátly mě a jediné to vykoupení,
bylo spatřit krev.“

Jack tak duši posledním slovem vydechl
a oči bez výrazu zastřely se.
Michael slzy si z očí stírá nad tělem svého přítele
a proklíná se, že záminku k boji dal...


Smutný to den pro básníka, když tělo
přítele pohřbívá. Slzy v očí má a
smutnou píseň nad hrobem žalostně pěje.
A Na náhrobek vytesá:
Zde leží ten, kdo zaslepit se nechal
a přítele svého opustil....

---