Vystrašený a plácačka

    Nenápadně se blížil k místu, které mu připomínalo něco, co již kdysi ve svém životě viděl. Začal se potit, cítil svůj pot, jak mu stéká v malých potůčcích po obličeji. Stojí na místě a zjišťuje, že se vůbec nic nestalo. Zamýšlí se, proč se vůbec bál? Co ho vedlo k tomuto pocitu strachu a nejistoty? Sahá do své náprsní kapsy a vytahuje plácačku, musí se přeci nějak uklidnit. Velkými loky do sebe vyklopil zbilý obsah plácačky. Udělalo se mu dobře, cití jak mu alkohol protéká celým tělem. Škoda, že již nemá více alkoholu.

    Slyší znovu ten podivný zvuk, který ho přinutil zapnout otupělý mozek. Někdo si zněj asi dělá prdel, nebo co. Má strach z toho, co na něj čeká! Má se snad odhodlat, překonat svůj strach a jít na místo činu? Jen škoda, že už nemá žádný alkohol, teď by se hodil. Jak má člověk v takovéto nevídané situaci vůbec jednat, když nemůže svoji mysl uvolnit ani kapkou alkoholu. Je hrozně zvědavý a tak se znovu odhodlává. Hledá nějakou zbraň, něco čím by mohl zneškodnit to něco, co ho tak rozrušilo. Šmátrá ve tmě a nic nenachází. Raději toho nechá, ještě by našel něco, co vůbec najít nechce.

    Už zase ten podivný zvuk. Co to může být? Kdyby mu to nevadilo, ani by to neřešil. Ale co má teď dělat. Neví ani kde  má to něco hledat. Proč ho to vyrušuje? Proč zrovna jej? Copak tomu něco provedl, nebo nějak ublížil?

    Podivný zvuk je náhle slyšet stále víc a víc. Jakoby se k němu přibližoval. Třepe se mu ruka, ví o tom ale nic s tím nemůže dělat. Jeho tlukot srdce se stále zvyšuje. Raději by tu nebyl, raději by sem nikdy nešel. Doufá, že ta věc jej nechce zabít. Snaží se nějak uklidnit. Nejraději by utekl, někam pryč a hodně daleko. Když už ho to má zabít, tak ať je to hodně rychle. Má strach z toho, že bude ležet osm hodin v krvi a v bolestech někde na zemi než vydechne naposledy. Co když je to nějaká myš nebo krysa? Pamatuje si jak dříve choval krysy. Byla to rodinka, taková veselá a přítulná. Třeba je to jen pouhý sen. Snaží se probudit ale bohužel zjišťuje, že už je dávno probuzený.

      Ten podivný zvuk se zase o kousek přiblížil. Připadá mu to jako čísi podivná a nepravidelná chůze až plazivost.. No snad jej nechce uškrtit had? Nechce na to myslet ale nejde to! Stále před sebou vidí své zkrvavené a umírající tělo. Nejraději by se opíjel, je třeba se opíjet. Opíjet se všemi možnými  možnostmi kolem sebe. Raději by se teď nedostal do této poněkud svízelné situace ale to by nebyl on. Dostává stále větší strach a neví co si má o této situaci již myslet. Už ani neví co má dělat, jeho nervy jsou prakticky v prdeli.

    Neznámá věc se k němu stále přibližuje ale nemá ponětí odkud to již může být. Náhlá představa toho, že by již neměl ani kapku alkoholu mu dodává tolik sebevědomí a energie, že již nechce umřít! Né teď a né tady! Rozhodl se pro útěk. Ještě neví kam ale bude utíkat! Znenadání se vymrštil a začal běžet co mu jen síly stačily.  Hned po deseti metrech svého běhu  o něco zakopl a upadnul. Má odřené koleno a odřený nos a velmi připomíná klauna po návštěvě kachní farmy. Vstal a běží dál. Trochu kulhá. Teď zakopnul po druhé a spadnul do něčeho mokrého. Teď již velmi připomíná klauna po návštěvě kachní farmy. Je zmatený ale jakoby instinktivně se zvedá a běží dal. Asi po třista metrech se zastavuje a svým dýcháním chce snad svá plíce vyplivnout. Ohlíží se za sebe ale nic nevidí a nic neslyší. Ulevuje se mu, porazil to! Překonal sám sebe! Už nikdy nebude pít. Skončí s tím, chce se věnovat něčemu zajímavějšímu. Chtěl by si postavit svoji vlastní pálírnu. Představa kolik by mohl vyrobit kořalky mu připadá velmi zámluvná. Bude tím nejšťastnějším člověkem na světě. Vlastnit pálírnu ovšem není jen t…………………