Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDěti revoluční a porevoluční
Autor
Zbyhoň
Víte, která generace je ta poslední slušná? My. My, kterým ještě nebylo osmnáct, zato stihli již oslavit šestnáctku. S člověkem šestnáctiletým se můžu směle dát do hovoru, očekávaje vytříbené názory a odpovědný postoj ke světu a společnosti. Vidím však dítě ve věku patnácti a půl roku - a může mě z toho fakana vzít čert. Proč ta hranice, ptáte se?
Porevoluční děti. Zhýčkané, rozmazlené, nezodpovědné. Nemají kouska úcty k nám, kteří jsme jim tu demokracii vybojovali! Oni už nezažili totalitu, zvůli bolševika, fronty na banány, a tak si myslí, že jim budou opeřenci lítat do huby samosebou.
Kolik bylo mně? Rok a půl. Ale jak já jsem, pane, za tu svobodu bojoval! Na protest proti režimu jsem řval jak na lesy – a to prosím už dlouho před Listopadem! – nebojácně pohrdaje policejními represemi. Při projevech rudých papalášů jsem nesouhlasně kálel do plínek – a kdyby mě tehdy byli zabalili do státního znaku s rudou hvězdičkou na lví hlavě, i ten bych byl uvědoměle potřísnil.
Zkrátka to jde s tou dnešní mládeží s kopce. Někteří haranti, ti už ani neví, že místo minerálky či stolní vody se dá dobře pít voda z vodovodu. Myslí si snad, že by jim po obyčejné vodě narostly oslí uši nebo akné. Zkrátka mají moc peněz. Když tu samou vodu nějaký koumák stočí do lahví a prodá za šest korun litr, hned jim zachutná.
Můj spolubydlící na internátě, stojící o fous na opačné straně oné hranice šestnácti let, je smutným příkladem. Onehdy jsem si při sprchování půjčil jeho mýdlo. Pevné mýdlo, skutečné mýdlo, nikoli tekuté. Když jsem mu to poctivě oznámil, téměř se zhrozil: „Ale to je přece mýdlo na ruce!“ Člověk by skoro řekl, že má na rukou jednu kůži a na prdeli druhou.
Jednoho dne nám došel toaletní papír a on se podobně vyděsil, když jsem mu navrhl pro ten účel předvčerejší noviny. A pak že se čím dál víc recykluje. (I když v případě Rudého práva to vlastně snad ani tehdy recyklace nebývala – často toliko první, poslední a jediné možné užití.) Já tolik servítků neměl. Koneckonců – aspoň jsem šel první a na záchodě byl čistý vzduch.
Já proti novotám vlastně nic nemám. No ale ty barevné obrázky v Lidovkách fakt nejsou úplně optimální...