Láva stropů v mladých tělech

Dokonalé vzplynutí outsiderů v jarních kůžích

nastalo ticho otevřených petláhví

uhlovarné bobky zapomněly na ostnaté růže

voní jen o přestávkách;v pauzách se bojejí iluminátů

to je poslední rarach oloupaná grešle v dusném podnebí

jedinečné sklouzávání do kýčovité barvotiskovosti

prázdné myšlenky na zbité louce pod štěstím se stíhají v jednom bodě

odpovědi maskují ožralost bytí

cokoliv jen ten odporný mrak sahající do klouzajících forem nás trká

asi je nemocný svou náruživostí

je to dnešní včerejšek co napovídá nám tolik blafů o toku dějin

těch zpráskaných psů v logice

v zákulisí městských bloků mátoží se lid a ztlouká si přísné punktace

je to opis potěžkání

rys nebeského zoufání i pískání olověných děsů

to jest to jest to jest to jest

seč i generálka lidstva

má své vyhlídky jasné

jen co zbyde z ní

tak to nám urve cit

a s rozumem skončíme na pekelných paloučcích