PROČ

... a utopen v hlubině poznání, začal jsem dýchat..

Soustavně si hoblujeme duši o trny cizích myšlenek A neslyšíme jak pláče Soustavně se snažíme chovat se jako „člověk“ A necítíme jak páchne Neustále posloucháme hukot své mysli Až srdce stane se němým Neustále samy sobě lžeme, že ty druhé milujeme Až oko stane se slepým Donekonečna bušíme na jedny a tytéž dveře A nepoznáme, že jsou odemčené Donekonečna budeme brát věci tak vážně Až rty shnijí smíchem nedotčené Do smrti budeme bojovat s něčím Co na pravdu si hraje Do smrti budeme věřit v něco Co zakazuje Věčně se snažíme dosáhnout na nebe A máme špinavé boty Věčně prahneme po svobodě A žijeme mezi ploty PROČ! Smějme se víc i když svíčka právě zhasíná Smějme se i když všude je černá tma Nebuďme jako zvadlá květina Jež ranní rosu nevnímá Neničme naše modré duše I když v mozku bolest nás kouše Nezabíjejme čas Nemáme ho tolik Nezabíjejme čas Nebo zabije on nás…

---