Vězeň

V hlubině prostoru se střetly galaxie a třikrát proklely město. Ze dna údolí se zvedl jedovatý zápach kořalen a hampejzů a přikryl černé tlamy ulic, lomcujících v divokém mumraji svých obětí stíny lehkých žen a zpitých arabů. Domy se nadouvaly a klesaly rytmickými stahy v předzvěsti budoucích útrap. Potom do ulic vnikla minulost. Plížila se dům od domu jako strašlivý Ohař; proudila mezi dobytkem a velbloudy, vnikala do lidských srdcí a zanechávala doteky záhadných znaků. Stíny zvolna ustávaly v šílených pohybech a zmateně poskakovaly kolem rudých ohňů... -- V té chvíli mohly spatřit na nedalekém pahorku světla pochodní, slyšet lomoz a křik bitců. Mezi výkřiky, údery důtek a řinčení zbraní bylo cítit nenávist. Uprostřed průvodu klopýtal ČLOVĚK. Zkrvavený stín spravedlnosti, střed zloby a dopadajících úderů. Slepé město ukájelo svůj chtíč v náručích lehkých žen a jen galaxie uviděly a proklely lidskou chamraď, vlekoucí týraného. Čas krok za krokem ukrajoval tmu a rytmus dopadajících důtek neustával. Záda zborcená krví jakoby nesla břemeno celého lidstva. Mozek vybičovaný napětím třeští. Vzpírá se poslušnosti a řve po svobodě. Tělo vysíleně klesá k zemi, ale vzápětí je povzbuzeno prudkými kopanci.. --- Svítá. Město zcepenělo po těžké noci. Očekává nový den. Doteky minulosti jsou zhojeny a přítomnost tiskne ruku zítřku. Jaký bude? "Jen se dobře vyspěte po včerejší pitce. Čeká nás horký den. A možná, že bude poprava. Skutečně skvělá podívaná!" V tu chvíli před branami padl do prachu vězeň...

---