Smrt

Stál uprostřed pole a díval se na svoje ruce.

Ten upřený pohled plný očekávání.Přání, aby začalo pršet.Žmoulal v ruce papír, který byl poznamenán jeho roztžitostí.Slova už nedávala smysl, a obtiskla se na jeho dlaně.Byl úplně sám a jeho jedinou starostí bylo, jak přivolat tu studenou vodu.A tak se rozhodl rozplakat oblohu.Poklekl na tvrdou zem a díval se nahoru.Zvedl ruce k obloze a ukázal jí, jak se to dělá.Doufal, že ji zahlédne.Alespoň ty oči, co ho dokázaly vždycky zahřát.

Prosil..

Zvedl se vítr a obloha se smilovala.Déšť se stal jeho komplicem a rozpustil zbytek slov.Křečovitě, jakoby se na jeho rukou hřála cizí krev se snažil smazat i to poslední písmenko.

Řekněte mu někdo, ať to nedělá.Vysvětlete mu, že otisk bolesti se vyryl do něj a slova jsou pouhým gestem.

Bolestě se usmál a měl na chvíli pocit vítěze.

"Mám tu pro tebe pohár.Je plný hořkosti.Vypij ho až do dna a přej si, ať je zítra.Čas už nevrátíš."

Vykřikl a padl k zemi.

Mokrá půda ho objímala a on se stál její součástí.Tak jako ona.Ta, co se nesmazatelně zapsala do jeho srdce.Navštívila jeho duši.. byl to jen okamžik.

Už se přestaň ptát, kdo jí daroval knihu návštěv té zlé ženy, která už ti jí nikdy nevrátí zpátky.Z jejího hotelu už není návratu.V tvé mysli zanechala zavazadla.

Čas se teď stane tvým společníkem a dá ti pocítit každou vteřinu tvého života.Budeš ho nenávidět, ale pak pochopíš, že je na tvé straně.

Zavřel oči a usmíval se...