Měla jsem štěstí

Mela jsem štěstí v náruči,

nevěděla jsem o tom

přišla jsem o ně

a co je komu po tom!

Srdce probodené šípem lásky

krvácí a stále bolí

čás prý všechno spraví,

to se to komu mluví!

Být blízko něj

a držet jej za ruku

ten sen mi musí vystačit

už prodělala jsem rozluku.

Proč láska je někdy tak krutá

a klade si podmínky

co za kříž mi život ještě skýtá

to nevím, neví nikdo! ani Ty!

Má smysl žít bez lásky?!

nebo proč jsem ji musela poznat

jiným jsem také bolest způsobila

to jsem snad měla uznat?!

Ano, uznávám a nyní za to pykám!

Prosím však Nejvyšší moc-

vrať mi Lásku mou

a já jiných věcí se zříkám.

A nebo jiná,

jinou prosbu mám!

zavolej si mě, prosím,

co v tomto životě ještě dělám!

Být s Tvou láskou,

říká se, že srdce občerství,

ať ji pocítím!

v tom na mě Nejvyšší nešetři!

Dej mi dar zapomění

a nebo vrať mi Romea!!!

Nenech mě trápit víc,

vždyť to přec Otec svým dětem nedělá!