Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sebolení, jež nezmizí
Autor
salome_sisi
Již jsem něco publikovala, je to ještě z období první lásky, dnes k tomu člověku již nic necítím, tak se nad verši akorát pobavím. Mám jich spoustu, asi měsíc jsem psala každý den o své bolesti, pak už tak 2x týdně... Nebudu zdejší čtenáře trápit tím kvantem, udělám jen malý výběr, třeba Vás bude víc, co si na svá první zahoření vzpomenete. :-) ze dne 26.12.2002
26.12.2002
Už je po Vánocích
z tváře mi zmizel smích
a to už mnohem dřív
„venku je bílý sníh.“
V rodinném kruhu
sedíme spolu
cítím se sama
za to nemohu.
Na očích pásku
na čele vrásku
na srdci ránu
já to nezvládnu.
Hloupost mě zaslepila
vůně lásky omámila
nic takového jsem nezažila
tak rychle mě polapila.
Teď mě jak kámen v srdci tíží
kéž bych tak věděla, jak ulevit tomu kříži!
Jenom o něm sním
přitom dobře vím
a za to se i stydím
že se k němu nehodím!
Stačí připomenout věk
a taky pes by na mě neštěk
on je někdo a já nic
chtěla jsem mít prostě víc.
Štěstí i se mnou na chvíli pobylo
když odešlo, tak mě to ranilo
Jeho přítomnost jsem si neuvědomila
odchod však jsem tvrdě pocítila.
Vzdát se musím lásky té
i když pro srdce to je kruté
rozum říká snad po sté
„je to nevyhnutelné!“
Citová vražda nastává
rozum nad láskou vyhrává
to se prý jen tak nestává
Láska svůj boj prohrává!