Píseň o ztrátě času

Ztratil jsem hodinky, nebyly drahý

bez nich si připadám tak trochu nahý

Kdy odejít do práce a kdy zase domů

jakpak se vyznat mám v tom dennim shonu

Kdy vyjít z baráku, jak stihnout dopravu

jak dojet k lapáku na malou popravu

Jó to je děsný stát mimo čas

když hodinky přesný netikaj v nás

Ztracený hodinky z daleký země

šly trochu dopředu, jak zákon ve mně

Dal jsem je z ruky, když začal jsem hrát

po sedmým panáku chtěl jsem se prát

Když frajer libovej hladil tvý vlasy

já byl z tebe hotovej a nechal tam časy

Je to dost děsný  a nezbejvá čas

když hodinky přesný ztratily hlas

Tak trochu zmlácenej balím si věci

ztratil jsem hodinky i tvý blbý kecy

Možná je pozdě a možná i včas

ztratil jsem iluze, v duši mám mráz

Není to hrozný si posedět v base

Najít tam sám sebe v mizerným čase

Není to děsný když našel jsem čas

a hodinky přesný mi tikají zas

Už jsem zas v pohodě, mají tu teplo

okna jsou s mřížema, očistec, peklo

Co na tom záleží, nepůjdu nikam

stejně mě nepustěj a tak si zvykám

Našel jsem pokoru v minutách ticha

jak otevřou závoru, líp se mi dýchá
Bylo by děsný to nepoznat včas
proč hodinky přesný si tikají v nás