Krátce I

Odstřelovač
Vyndala z torny pušku a složila ji. Připravila ji k výstřelu. Pak už možná nebude čas. Musí ho zachránit za každou cenu. Srdce jí bušilo. Sešla z cesty v lese a nyní se prodírala směrem ven, k okraji, který ústí k hrázi. Pohybovala se neslyšně, roky výcviku jí ještě nikdy nepřišli víc vhod.
* * *
Ležel, zěmě studila. Setmělo se a do údolí padla mlha. Lampy na hrázi svítily jen ob jednu. Tady v houští na okraji lesa byla neproniknutelná tma. Jedna lampa byla posazená tak šikovně, že člověk přicházející k hrázi shora po cestě ji měl přímo v úrovni očí. Nemohl vidět cokoliv, co by se dělo v houští nebo v lese, dokud by nedošel až na hráz. Chytře postaveno! Ale On nemohl oběť nechad dojít až na hráz, vystřelí hned jak na něj dopadne světlo poslední lampy před hrází.
Za chvíli tudy půjde. Přihodné místo. Není nic jednoduššího než se nadechnout, zamířit a pak - bude po problémech. Přesná ruka vycvičeného odstřelovače zbaví svět jedné nepohodlné osoby. Hlavně aby nešel někdo s ním, uvažoval, hráz a její okolí skýtá příliš mnoho možností k úkrytu pro toho, kdo by přežil první výstřel.
* * *
Šel sám. Vyndal z kapsy kalhot zavírací nůž a stiskl ho v ruce. Ruku si dal do kapsy u bundy. Neměl strach, ale dělal to tak pokaždé, když šel domů přes hráz. Pro všechny případy.
A tohle bylo nepříjemné. Lampa mu svítila rovnou do očí. Viděl tak metr před sebe. Ti, kdo tohle stavěli, asi moc nemysleli!
Šel dál. Prásk! Krajinou se rozlehl výstřel. Skočil do křoví. Po hlavě. První, co ho v tu chvíli napadlo. Chvíli čekal. Nic. Žádný pohyb, ani zvuk. Opatrně se odplazil kousek zpět. Když si jeho oči zvykly na tmu, sešel pomalu dolů, na dno již léta vypuštěné přehrady. Protáhl se křovím, přeskočil potok a vylezl nahoru. Domů šel oklikou, jen aby na druhé straně nemusel jít kolem cesty od přehrady.
* * *
Opatřně se plížila lesem. Urazila od cesty již pěkný kus, ale stále ještě neviděla hráz. Věděla, že On tu někde bude. Přiložila k oku svou pušku s nočním viděním. Ano, támhle! Číhá, potvora! No počkej! Opřela se zády o strom. Snažila se nedělat žádný hluk. Dost ho bude až vystřelí. Zamířila. Postava v dalekohledu její pušky si taky dávala zbraň k líci. Už na nic nečekala. "Jednoho zabiju, druhýho zachráním," řekla si. Stiskla spoušť. Ozvala se rána. Ruka v dalekohledu povolila a puška udeřila o zem.
Dala prst ze spouště a zamířila na hráz. Nehodlala střílet, chtěla se jen podívat. Ano, támhle v křoví se něco hýbe. "Nebejt mě, už si v pytli, kámo," mumlala si.
Rychle rozložila zbraň a schovala ji do torny. Spěchala k cestě, už nedávala tak úzkostlivě pozor na praskání větviček pod nohama.
Zamířila od hráze na opačnou stranu. Měla tam připravené auto. Nechtěla ho potkat. Věděl že Ona má výcvik v armádě, ale nikdy se nesmí dozvědět, že to byla ona, kdo ho dnes zachránil.