Nevzpomínej, musíš jít...

 Poslední objetí, poslední políbení, poslední pohled do očí. Adéla se jen těžko loučila se svým snoubencem Petrem, který měl právě jít na frontu.

 "Vrátím se." pohladil jí po tváři.

 "Neodcházej!" vzlykla. "Prosím, vdova Grimlová..." nedopověděla. Zakryl jí ústa.

 "Vdova Grimlová a její vidění lžou. Předpověděla, že nebude válka. Co ti tentokrát pověděla?" zeptal se.

 "Ptala jsem se, jestli se vrátíš domů. Vyložila karty. Nejdřív mě vyhnala, ale dnes ráno mi řekla, že zemřeš, jakmile tě navštíví kardinál!"

 "Kardinál? To četla Mušketýry? Neboj, vrátím se ti a rozšíříme hospodářství." políbil jí. Voják za ním ho poklepal na rameno. Petr mu naznačil, že se ještě chvíli zdrží.

 "Vzpomínáš si," začal.

 "Nevzpomínej, musíš jít." přerušila ho tentokrát ona. Usmál se na ni a vykročil k zástupu. Dlouho si mávali, dokud nezašli do lesa. Adelaida se opřela o sloup a dala se do pláče.

 Petr si utřel z čela pot a pohédl na oblohu. Už půl roku byl na frontě a konec války byl v nedohlednu. Vedle něj leželi přátelé s puškami namířenými na nepřítele, který se zatím neobjevil.

 "Hej, Péťo! Až skončí válka, nemohl bych... No, pracovat u vás na farmě?" zeptal se Láďa, který přišel před pár dny.

 "Jasně! Adelaida má sestřenku, co ty na to?" usmál se. Láďa přikývl a pohlédl zase před sebe.

 Adelaida utírala talíř a myslela na Petra. Kolik už tu bylo nápadníků, toužící po jejím majetku, všechny je vyhnala. Pobrukovala si písničku, kterou si zpívala s Petrem.

 Petrovi vyšla na mysl melodie a začal si ji broukat. Láďa se usmál a poslouchal. Petr náhle zmlkl. Nezaslechl šum křídel? Pohlédl na oblohu a smrtelně zbledl.

 Adelaida odložila talíř. Cosi zaťukalo na okno. Zamračila se a šla na terasu. Ve dveřích se zastavila. Ve tváři zbledla.

 "Kardinál!"

 Petr zaslechl hvízdnutí kulky. Naposledy si vybavil tvář své milé Adelaidy...

 Kardinál odletěl a Adelaida si sáhla na srdce. Pak konejšivě položila ruku na zakulacené bříško a se vzlykotem vešla do domu...