Chybíš mi

z jedné nešťastné lásky...

Chybíš mi. Chybíš mi víc než kdokoli jiný,
víc než srdce tělu.
Chybíš mi jako večeru stíny,
jako květiny jaru.

Jako rámeček obrázku, co kdysi visel na zdi,
než ho někdo strhl a zničil tu krásu.
Chybíš mi jako voda lodi, co ji brázdí,
jak Slunce, co chybí dni, aby byl plný jasu.

Chybí mi blízkost Tvého těla,
to teplo, co mě kdysi hřálo.
Kéž bych tak bližší být Ti směla,
chtěla bych víc, než to málo.

Chybíš mi a vždycky mi chybět budeš,
tak, jako dítěti chybí jeho matka.
Chybíš mi, a jen Ty to změnit můžeš,
tím, že řekneš mi ta dvě slova sladká.

Chybíš mi jako déšť vyschlé zemi
i jako sníh o Vánocích bílých.
Jako slova, po kterých touží němý,
jako adrenalin v nebezpečných chvílích.

Chybíš mi. Chybíš mi moc a nevím, co s tím,
jsi v mých myšlenkách ve dne i v noci,
nejsem už volná, ani když spím,
a nikdy nebudu, dokud budeš mě mít ve své moci..

---