VESMÍRNÁ KAKOFONIE - ČLOVĚKOVO NEZMĚRNÉ ÚSILÍ

VESMÍRNÁ KAKOFONIE - ČLOVĚKOVO NEZMĚRNÉ ÚSILÍ

 

Tanec na frekvencích strojů

Ven z fabriky na výrobu bomb dereš se zvracet do kopřiv

Stopy

Déšť a nářek automobilů

Plivou ti do obličeje prach cest na východ

Na západní straně hor teče místo řek krev

rozpouštíš svou uzavřenost lihem

H₂O+? vytéká z atomové elektrárny přes tvůj dvorek rovnou do řeky

Sázíš vajíčka slepic s žárovkami do posvěcené země

A pálíš plasty a staré oblečení

Větve stromů tě přikryjí na cestě do astrálního spánku

A česká mentalita hutná mlha

Plaveš v ní a cigareta se v ní ztrácí jako včera v dusnu aut

Ropa tě nemine

Budeš ji vybírat z plic hráběmi na zahrádku

a zvracet ji smíchanou s krví

Až dojde

Žíly budeš mít jako červí díry

A oči kalných stok po kyselém dešti

Tvůj soused Igor s šesti hlavami

V blátě bude tahat své mrtvé dvojče v igelitovém sáčku

Od řezníka, místo kačera

A sekerou budeš stínat ruce sténajícím beznohým

Sváry řešit ponecháním svědků a úprkem za vnitřní svobodou

Tvé myšlenky budou kanál, kde i krysy chcípají

V noci, když zasvitne světlo tří úplňků

V dvaceti tisících kalužích

Osou těla projede záchvěv pochybnosti

Ale vyvrátí jej arogance tvé osoby udrobované ve školních lavicích

zdrogované touhou po ničem

Nezbyde než pokleknout před zrcadlem a říct všem

Že světlo lze vidět jen za tmy

Překrásně usínáš bez hlubokého sdělení potřeby života

Dýcháš svůj metan na cestě k světlejším zítřkům

Pouští

A atomová bomba ti v záblesku tvé poslední vteřiny rozloží mozek a odešle jej do kosmu

Jako sperma udatných válečníků

Boháčů z posledních lidských přístavů na cestě vzhůru

K bezbřehé pustině

 

 

6.1.2005 Opava

---