Mercedes 10

„Mecho,ty jsi plakala?“

„Neruším tě?“Mecha stála v Ryanově pracovně a prohlížela si všudypřítomné nádherné nákresy budoucích domů,hotelů a administrativních budov

„Ty nikdy,co se stalo,plakala jsi?“

„To je zvláštní,nikdo to na mě nikdy nepoznal a ty okamžitě…….“

„Co se stalo?Posaď se.“uposlechla a schoulila se na žluté pohovce

„Moc mě trápí,že tě svou přítomností obtěžuji už týden,takže jsem si na zítřejší odpoledne zamluvila let do Buenos Aires.“

„Mecho,proč?Vždyť já jsem šťastnej,že tady jednou v životě netrávím večery sám!Zůstaň,jsi mým hostem.“

„Ne,moc mi pomohlo,že jsi mě poslouchal celé dny a noci.Nechal jsi mě se vyplakat a nabrat novou sílu.Nikdy jsem nebyla k nikomu upřímnější.Jsi tak neskutečně moudrý,tolerantní a láskyplný………….

„Stačí.“Ryan umlčel Mechu silným objetím.Objala ho stejně vřele,ale už neplakala.Slíbila si,že nová paní Corfová nebude plakat.

„Moc mě to mrzí.Bruno už není můj bratr.“Mecha se vyprostila z objetí a přešla k francouzskému oknu,které vedlo na terasu s výhledem na nekonečné vrcholky And.

„Nenávidím ho za všechnu tu budoucí bolest,kterou svým odchodem ode mě způsobil našemu dítěti.Já mu to nehodlám nikdy říct,protože nechci,aby mě miloval,kvůli tomu,že jsem matkou jeho dítěte.Mohl si vybrat a zvolil Luisu.Rozumíš tomu,Ryane?Já bych mu byla schopna všechno odpustit.“

„Ale co když se okrádáš o to,aby si s Brunem a vaším dítětem prožila nádherný život?“

„Neokrádám.Já nechci prožít život vedle člověka,který si ani nedokáže vymoct testy otcovství a který se radši podvolí bývalé milence.Prostě jsme k sobě nepatřili a nebude to naše ale moje dítě.Doufám,že mu najdu dobrého otce.Pro mě už sice nikdo nebude takový jako Andrés Corf,ale chci,aby miminko vyrůstalo v úplné rodině.“

„Chápu tě.“Ryan chytil Mechu ze zadu v pase a pokračoval „Vidíš tu zelenou louku s lučníma kytkama?“ ukázal prstem na poslední pastvinu,která ještě nebyla pokryta sněhem.Mecha jemně kývla hlavou.

„Tak na té si tě jednou vezmu.Až budeš připravená na to,aby sis vzala člověka,který tě bude milovat po celý zbytek života tak přijď za mnou.Neboj se a já udělám šťastnou tebe i tvoje dítě,to slibuju.“

„Ryane…

„Ne,psst.Nekaž mi to prosím.Já chci mít naději,že i když mě nebudeš nikdy milovat,tak,že jednou tady se mnou bude stát žena,která je vyrovnaná a šťastná.Moje žena.“ Mecha pootočila hlavou a viděla oči plné lásky,trpělivosti a věrnosti a proto ho něžně a lehce políbila na rty.Nebyl to vášnivý polibek ženy,kterou spaluje vášeň,ale polibek ženy,která už přestala věřit v lásku,ale přesto ji zoufale hledá  v náručí nejlepšího přítele……..

„Je u vás ubytovaná slečna Luisa Howardová?“Bruno netrpělivě čekal,až recepční najde Luisino jméno v seznamu hostů hotelu Ocean dolphin

„Ano,samozřejmě slečna Howardová má číslo 1001.Mám ji zavolat,že tu má návštěvu?“slečna se na něj díval trochu podezřívavě,ale on to přehlížel

„Ne děkuji.“

Bruno zamířil k výtahům a připravoval se na to,že bude muset vyslechnout komentáře k tomu proč se zpozdil o celých pět dní.,,Ach Mecho,proč jsi mě nechtěla vyslechnout?Ryan ti to určitě podal tak,že jsem si vybral Luisu a že tě nemiluju.A přitom bych ti toho chtěl tolik říct,naposledy tě políbit…..“zmáčkl tlačítko s číslem poschodí patnáct a tichý komfortní výtah se pomalu rozjel.,,Proč mě asi Ryan nechtěl pustit za Mechou.I když to nechtěla,tak on je můj bratr.To je zvláštní.Jako by si nepřál abych ji viděl,rozhodně mu musím co nejdřív zavolat a ujistit se,že Mecha je v pořádku.Chudinka,bože já jsem takový hajzl,možná měla štěstí,že se mě zbavila.Doufám,že si najde někoho,kdo si ji zaslouží.“

„Panebože,to bude zase účet.Ten hotel má sametové snad i koberce……A jak znám Luisa,tak ta v průběhu určitě nešetřila.“Bruno potichu zaklepal na dveře.Ty se v mžiku rozletěly dokořán a Luisa svým medovým hláskem spustila:

„Miláčku,my jsme tak šťastní,že už jseš tady!“už samozřejmě Luisa nepříjemně ironizovala,Bruno jí nepřítomně opětoval polibek a snažil se své pocity skrývat

„Tak co Luiso už víš co to bude?“Bruno přecházel po přeplácaném apartmánu a najednou si uvědomil,že Mecha by v takovém kýči nežila ani těch pár dnů.A on vlastně taky ne.

„Samozřejmě miláčku,že ti porodím chlapečka.Prvorozený musí být vždy syn.“

„No,já myslím,že je jedno co to bude,hlavně aby byl zdraví.“Luisa ho svým typickým   opovrhajícím pohledem přesvědčila o tom,že s ním ale vůbec nesouhlasí.A tak se od ní Bruno radši odvrátil.Bylo mu z ní špatně.Věděl jaké peklo ho čeká.

Luisa donutila svého snoubence,jak ho s oblibou začala nazývat,aby si večer ještě zašli na romantickou večeři do nejdražšího podniku na Tahitách a předtím,aby si Luisa,která už „ztěží“ oblékala šaty koupila několik nových.

„Zlato,prosím tě,mně nevadí za  tebe utrácet,ale pochop to.Já jsem obyčejný Peruán,který studuje práva.Nemám na to ,aby si mohla za jeden večer utratit dva tisíce dollarů.S takovou budu muset žebrat na konci měsíce naše a to promiň už se mi dlouho nestalo.“

„Za tu holku jsi utrácel mnohem víc,co?A já,která nosí tvoje dítě tak musím strádat?“

„Tak jsem to nemyslel,jenom se budeme  muset trochu uskromnit.“

Slovo uskromnit Luisa nesnášela.Měla ho zafixované jako chudobu,strádání a společenský trapas.

„Kdy bude svatba?“

Bruno vytřeštil oči „Svatba?Vždyť není kam spěchat,později určitě,ale teď …..

„Miláčku,já chci aby naše dítě nebylo nemanželské,dovol mi prosím,abych mohla také nosit jméno Santiágová.Až potom budeme opravdová rodina.“Luisa udělala psí oči,protože věděla,že na Bruna vždycky zapůsobí.

„Dobře Luiso,ale nemysli si,že v budoucnu si těmahle očima vydupeš všechno,co budeš chtít.Já tě znám moc dobře a to je moje největší výhoda!“

Po zbytek večeře mlčeli.Luisa se snažila mít ukřivděný obličej,ale v duši jásala.Keri poslala do Anglie,Bruna si připoutala a miminko bylo v pořádku.Co ji chybí ke štěstí?Nic,teď byla opravdu spokojená a cítila v morku kostí,že to tak ještě dlouho bude…….

„Miláčku,volala tvoje dcera,že chce abychom byli všichni dneska večer doma,tak prosím tu tiskovku neprodlužuj.“

„Cože?Počkej minutku…….,,Řekl jsem Řím a ne Paříž,ty tulipány do Říma,jestli se nedokážete domluvit španělsky,tak vás vyrazím, s bohem!“ „Miláčku,co jsi říkala?“

„Že jestli budeš na naše zaměstnance tak hrubý,tak že brzo zkrachujeme!“

„Promiň,Barb,polepším se!“

„Mecha tě chce mít dneska doma,takže tu konferenci neprodlužuj!“

„Dobře a nevíš o co jde?“
,,Ne,to netuším pa mám druhý hovor!“Barbara překvapenému manželovi zavěsila

„Paty,zlato to jsem ráda,že tě slyším!“

„Mami,za chvíli budeme doma,venku hrozně prší,řekni Suellyn ať udělá dva silné čaje!Zatím čau!“Paty ukončila hovor

„Není nad upřímnost.“ povzdechla si zkroušeně Barbara

„Suellyn?“

„Ano, madam?“

„Připrav dva silné čaje,děkuji.“

„Jistě,omluvte mne prosím.“

„Jsou čtyři,Mecha říkala,že přiletí o půl páté,takže ještě stihnu dokončit tu novou grafiku.Skvěle!“Barbara zmizela ve své pracovně a mezitím se ve dveřích objevila Paty s Erikem

„Sue?“Ano,slečno,už to nesu!“

„Děkujeme.“Paty se na ni mile usmála a vysvlékla si promočený kabát

„Jsem tak šťastná,ani nevíš!“

„Ale vím,protože já taky.Kolikátého odlétáš do Baltimoru?“

„Ne,ne prosím já o tom teď nechci mluvit!“

„No tak,já chci jenom vědět kolik nám zbývá dní!“

Patty upřela zrak na stříbrné náramkové hodinky a konstatovala.,,Přesně je to třináct dní,dvě hodiny a třicet dva minut.“

„Opravdu,tak já nevím,myslíš,že bych tě mohl objímat tak dlouho?“Erik usrkl trošku čaje a láskyplně se na Paty usmál.“

Obývák se postupně začal zaplňovat členy rodiny,byli tu už Pablo s Barbarou,která se neustále pokoušela dovolat na letiště,protože let měl zpoždění,Paty s Erikem a Rosario.

„Nevolal nikomu z vás Kristián?Já nevím co se to s ním poslední dobou děje,nebere telefony,je tak málo doma,chodí pozdě s práce.“Rosario začaly stékat po tvářích slzy.

„Ale no tak Chris,to nic není.Jsi jenom poslední dobou přecitlivělá.Kristiánovi se prostě vybil mobil,nic se neděje!“začala Paty utěšovat poslední dobou ztrápenou sestru.

„Dobrý den,mohla bych se zeptat jestli už přiletělo letadlo z Limy?“

„Děkuji,nashledanou.“

„Skvěle,Mecha by tu měla být každou chvíli.“

V pokoji se rozhostilo ticho,plné očekávání a Rosariiných vzlyků.Za okny rezidence burácela bouřka,která byla  tomto období velmi nezvyklým jevem.Když jel Pablo z práce domů,byl u vytržení z toho jak měl záliv Rio de la Plato temnou barvu.Jako by se mělo něco stát,měl strach.Všichni byli svým způsobem nervózní.A najednou se rozrazily dveře.

„Hallo,my family!“

„Kristiáne!“Rosario se rozeběhla ke zjevně podnapilému muži „Co to je?Proč jdeš tak pozdě?“

„Ále,ženuška měla o mě strach,to jsem nečekal.“

„Ne,prosím tě to neříkej.Vždyť,…..

„No to snad nemyslíš vážně,Rosario není tvoje onuce a my tady nejsme nějaký hodinový hotel.Okamžitě se jí omluv a vypadni se z toho vyspat!“Pablo měl pocit,že Kristián bude pro jeho dceru dobrým partnerem a že se o ni postará,ale poslední dobou o něm začal hodně pochybovat.

„Sorry,už jdu.“Kristián se pomalu odpotácel po schodech nahoru

„Miláčku uklidni se,nestojí to za to.Nechci,abychom si tento večer zkazili.Poprvé po dlouhé době jsme všichni pohromadě a Mecha je zachvíli tady!“Barbara se snažila zlepšit všem náladu.Čekali,čekali asi dost dlouho, protože se venku už úplně setmělo.A najednou….Ve dveřích stála žena.Na první pohled bylo zřejmé,že je to Mecha,ale jakoby se jinak dívala,jakoby už to nebylo to dítě,které odjelo na Tahity.V očích se jí odráželo hluboké zklamání a možná jí přibyly malé vrásky okolo očí.

„No,to mě ani nepřivítáte?“

„Pojď sem holčičko,jsem tak ráda,že tě vidím.Měla jsem o tebe strach.“Barbara Mechu objímala,jakoby to byla její vlastní dcerka

„Barb,tati taky jste mi chyběli.“

„Mecho!Vidím,že máš zase červené vlasy,skvělé!“

„Ahóój sestřičko,moc se ti omlouvám,že jsem nebrala telefony,ale myslím,že mě tu někdo zastoupil….“Mecha objala svou sestřičku,ale zrak ji spočinul na Erikovi

„Jo,to je Erik.Lásko,to je Mecha,má sestra.“

„Ahoj,jsem ráda,že tě poznávám.“Mecha radostně potřásla Erikovi rukou,protože byla opravdu ráda,že vidí Paty tak šťastnou.

„No,tak teď znám už všechny sestry Ruizovy a nevím,která je hezčí,ahoj.“

„A má i vychování!“všichni se zasmály

„Chris!Jak se má můj synovec?“

„Já myslím,že dobře a kde je Bruno?“Mechi stuhl smích na rtech a po tváři se jí rozlila bolest.Ta kterou měla,když vešla do dveří.Nikdo ji nechtěl vidět,ale teď byla zřetelná.

„Suellyn,prosím,mohla by si mi donést grog?“Mecha byla celá zmrzlá,odpoledne bylo v Limě na říjen poměrně teplo takže nepočítala,že jí kašmírový rolák a sako nebude stačit.

„Mecho,nezamlouvej to,co se stalo.“Pablo začal naléhat a Mecha musela dlouho utajovanou pravdu vypustit na povrch.

„O tom jsem s vámi chtěla mluvit.Hodně toho nevíte a jste mými nejbližšími takže.Nevím jak mám začít.“

„Uklidni se zlato a vypij si ten teplý grog,udělá ti dobře!“starala se Barbara

„Díky.“Mecha si odkašlala,usadila se na měkkou béžovou pohovku a tu chvíli dostala strach.Nevěděla jak to rodina příjme.Dostala strach z otcovy prudké reakce a zklamání sester,ale už to v sobě nemohla dusit,nešlo to.

„Bude to pro vás asi šok,ale nechci a ani nemůžu to tajit.“

„Mecho,já nepatřím do rodiny a tohle asi je rodinná záležitost,takže……“Erik se začal zvedat z křesla

„Ne,Eriku,klidně zůstaň,jestli si důležitý pro Paty tak i pro mě.“

„Před pěti jsem chodila s Andrésem Corfem.“Mecha se odmlčela

„Ano na to si pamatuji,byla jsi poprvé tolik zamilovaná!“vybavila si Rosario svou osmnáctiletou sestru a v duchu si vybavovala i své pocity z kdysi teprve rozvíjejícího vztahu s Kristiánem.

„Asi jsem to tehdy tolik nechápala,ale dnes můžu říct,že to byl a bude nejlepší chlap v mém životě.Byli jsme strašně mladí,ale na ty okamžiky štěstí na jeho plachetnici nikdy nezapomenu……..“

„O rok později,když jsem jela s Waris do Tijuany slavit její osmnáctiny,jsi mě tati skoro prokoukl.Volal jsi Trinidad a ona ti řekla,že je její dcera doma,pamatuješ?“

„Jo,ale když ses vrátila,bydlela jsi u ní tři měsíce a nechtěla jsi nikoho z nás vidět.Nevěděli jsme co se s tebou stalo a když ses vrátila domů nechtěla jsi o tom mluvit……….“

„Ano,já nebyla v Tijuaně,byli jsme s Andrésem v malém městečku Puerto Juárez v Mexiku.Hned druhý den jsme se rozhodli,že se vezmeme.Bylo tam tak krásně a já se stala paní Mercedes Rose de Ambroz Ruizovou Corfovou.Neumíte si představit jak byl skvělý,nebyl jako Bruno a já s ním chtěla strávit zbytek života.Měli jsme spoustu plánů,o rok později jsme si chtěli otevřít advokátní kancelář,chtěli jsme obeplout svět!“Meche se v koutcích očí začaly objevovat slzy bolesti,ale nikdo neměl slov,všichni jen s neuvěřením sledovali co řekne dál.

„Jednou večer jsme se šli projít do města.V té době vládly v Mexiku nepokoje a na tržnici byla bomba.Nikdo nic netušil.Začal se zvedat vítr,šla jsem na před,protože jsem chtěla být brzo doma a Andrés se zastavil na tržnici,aby mi koupil nějaké ovoce.Já……..“

Mecha byla zcela vyčerpaná,plakala,vzpomínky jí vlákaly do svých krutých sítí.Viděla před sebou Andrésův obličej,když ji líbal na tvář a sliboval,že se brzy vrátí….První se na slovo zmohla Paty

„Panebože,to snad není možné!“dívala se do prázdna a vybavila si jaké měli se sestrou v té době špatné vztahy.Nechtěla jí odpustit,že ji nechala tak dlouho samotnou,nechápala proč se nechová tak jako dřív.Tehdy,než se to stalo byla taková jako Paty.Radovala se z každého dne.Před pár měsíci,když poznala Bruna,se znova začala těšit ze života,ale teď se jí muselo stát něco podobného,něco co jí zasáhlo podobně.Jediná Paty tušila,že toto tajemství,pohřbené léty není poslední.

„Tělo jsem nechala zpopelnit a prach jsem na útesu vysypala do otevřeného Yucatánského průlivu.Miloval to tam a jsem si jistá,že tam bylo to pravé místo.V neštěstí jsem se topila celý měsíc a zůstávala jsem v Puerto Juaréz jak nejdéle to šlo.Vystavovala jsem se však velkému nebezpečí,protože nepokoje sílily.Každý den jsem seděla na tom útesu a dávala si za vinu smrt svého manžela.Byl to nejhorší měsíc v mém životě a na jeho sklonku jsem uvažovala o sebevraždě…

„Mecho,to není pravda,řekni že ne!“vykřikl znenadání Pablo

„Ale je,neudělala jsem to,jak vidíš.Zachránila mne Waris,která pro mě přijela.Odvezla mě k sobě a starala se jako bych byla její sestra.V této době jsem byla zmatená a neuvědomila jsem si,že to musím říct a že si mám změnit jméno na Corfová.Určitě bych to překonala snadněji,kdybych si uvědomila,že i on byl tehdy moc šťastný.Takže teď vám zpětně oznamuji,že jsem pět let vdaná a skoro pět let vdova.Je to smutné,ale všechno je čistá pravda!“

„Oh, můj bože miláčku proč ses mi nesvěřila?My tvoje rodina bychom ti pomohli se z toho dostat!“Barbara byla strašně vyděšená,protože měla o Mercedes strach.Neuvědomila si,že je to už pět dlouhých let.

„Já nevím,Barbaro.Na tuto otázku prozatím neznám odpověď.Ale teď k přítomnosti.Budu stručná.Na Tahity za námi přiletěla Luisa,Brunova bývalá přítelkyně.Oznámila mu,že už tři měsíce s ním čeká dítě.Já jsem na nic nečekala a letěla jsem nevědomky do Limy,protože jsem zapomněla,že Bruno nám zamluvil letenky do Peru za jeho rodinou.Na letišti na mne čekal jeho bratr Ryan vzal mě k sobě domů.Pomohl mi znovu cizí člověk,asi by to pro mě nebyla taková rána,kdybych nezjistila,že já…………

„Dopověz to Mecho.“řekla Paty

„Že já jsem ve druhém měsíci těhotenství.“